Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na konci 30. let 19. století byla Klára Wiecková slavnou a uznávanou umělkyní, obdivovanou nejen obecenstvem, ale i tak významnými osobnostmi, jako byli Goethe, Chopin a Mendelssohn. Tato nadaná, křehká, ale neústupná dívka se zamilovala do žáka svého otce, tehdy neznámého Roberta Schumanna. Otcovy hrozby způsobily jen to, že odešla z domu, aby mohla Schumannovi pomáhat v komponování a v proniknutí na veřejnost. Ona jediná bezvýhradně věřila v jeho génia. Na koncertech hrála jeho skladby a nakonec se vzdala své kariéry, protože Schumann trpěl její nepřítomností a nemohl komponovat. Zůstala věrně po boku muže, jehož hudbu a význam pochopil svět plně až po jeho tragické smrti. Ani Schumannova smrt však neuzavřela kruh lásky a obětavosti. Klára jasnozřivě poznala výjimečný talent Schumannova oblíbeného žáka Johanese Brahmse a znovu se odmítla vrátit na koncertní pódium. Pokračuje ve službě talentu, protože věděla, jakou cenu má pro mladého umělce důvěra a přátelská pomoc. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (9)

Cibulka_C 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je trochu drama. Svůj cíl naplnil. ✨️ Může dokonce posloužit i jako nějaký výukový materiál, protože je příběh natočen podle skutečné události a zpracovaný je moc pěkně, ale zase berme prosím vpotaz, že je to socialisticky zpracováno. 🕺🏻 Viktor Preiss... bro, ta silně komická paruka to bylo co, Oldřich Kaiser náš crush materiál 🛐 tam byl hrozně krátce na konci, proč??? :(  Je to další film ze série o významných skladatelích, stejně jako byl Poslední koncert (1979), kde už byl O. Kaiser celou dobu!!! Je to hodně inscenace z minulého století, doslova musíte mít crush na nějakého z herců, protože jinak nevěřím tomu, že se na to někdo zasněně kouká. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Autorská i lidská zralost scénárističnina i režisérština se promítly do zralého tvaru s výrazným středoevropským přesahem. Vynikající herci (Preissovi, Lukavský, Kaiser, Kačer) jen zvýraznili to, nač se dnes vzpomíná: na klasickou českou i československou televizní dramatickou tvorbu. Dnes je to téměř nedosažitelná meta. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Obdivuji režisérský talent a rozsah různých námětů, podle kterých Eva Sadková své inscenace točila. Žádné politické nebo režimu angažované bláboly, ale vždy nějaké hry z jakéhokoliv historického období, většinou natočené podle skutečnosti. A to je co říct. Proto je u mě Eva Sadková definitivně nejlepší českou režisérkou televizní tvorby. Měsíční tónina vypráví o hudebním skladateli Robertovi Schumannovi, kterému se uznání dostalo až po jeho smrti. Viktor Preiss ho ztvárnil skvěle, jeho maniodepresivní stavy byly šílené. Parádně zahrál i Jan Kačer v roli doktora nebo Jana Preissová jako Schumannova manželka Klára. Tyhle inscenace mohou posloužit i jako vzdělávací dokumenty. Díky za ně a díky ČT3, že je vytahuje z archívu na televizní obrazovku. ()

Aniki 

všechny recenze uživatele

Další z řady tv. inscenací o významných skladatelích a jejich osudech. I tady se znovu potvrzuje, jak nelehký a křehký byl život těchto mimořádně nadaných lidí. Spoustu z nich trápily chronické zdravotní problémy, povětšinou psychické a dalším znakem jejich umělecké geniality jakoby se snad měla stát všudypřítomná chudoba. Inu, něco za něco. Preiss i jeho manželka odvedli výborný výkon, v roli Brahmse se predstavil mlady Kaiser, který tak po roli Josefa Slavíka pokračuje ve ztvárňování předních "muzikusů" dob dávno minulých. ()

quokam 

všechny recenze uživatele

Emocemi nabita inscenace o na jedne strane znicujicim trojuhelniku vyjimecneho talentu, vasnive az vlastnicke lasce a dusevni nemoci, na druhe strane o velke duvere, sebeobetavosti a zensky nezne lasce. Obraz dokresluji milujici otec, ktery vidi dale a zretelneji nez slepe zamilovany par, platonicky zamilovany doktor a pak i prichod mladeho a sveziho talentu, ktery, byt docasne, vleje novou silu do zil a nadeji ve smysl zivotniho plahoceni. Inscenace vsak ma i sve nedostatky. Nechme stranou papindekly a paruky, to je prece ramec zanru, ktery sledujeme. Nemuzeme orlovi zazlivat, ze nema pera pava, kdyz pozorujeme orla s vedomim toho, ze se jedna o orla. Inscenaci vsak srazi strih, ktery divakovi nepomaha, ale spise jej mate, dale neexistujici vyobrazeni intimity mezi manzeli, ti dva se snad ani nepolibili a deti prinasel cap. Preissova je velka herecka, ale sceny za klavirem preci jenom mela hrat nejak umne nasnímaná dublerka. A pokus o sebevrazdu si zaslouží vice, nez jen par vet vyslovenych ex post. Celkovy dojem 7/10. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama