Malá Miss Sunshine

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

panečku!! tak tohle to byl nářez!! co na tom, že film se může někomu zdát lehce přitažený za vlasy.. co na tom, že je místy vyhnán do absurdit.. tohle je opravdovej příběh! upřímnej, dojemnej, vtipnej.. tu malou, obtloustlou, obrýlenou holčičku si musí každý zamilovat.. není nad to mít homosexuálního strýčka, co vám dá pár dobrých rad do života.. není nad to mít tak nechutně pozitivního tatínka, co bere jen vítězství.. není nad to mít dědečka, co šňupe heroin.. může se projevit jako vynikající choreograf..;-) není nad to mít takhle bláznivou rodinu.. není nad to mít rodinu..:) (27.02.2008)

Další z podob Americké krásy, tentokráte nezávislá a až nezvykle rozverná, úžasně očisťující sebereflexe současné Ameriky a západního světa vyprávějící mnohé o životech, jaké ve skutečnosti žijeme - pod maskou úspěchu a zhmotňujícího se amerického snu jsou jen obyčejní smrtelníci, uvědomující si, že pocit štěstí je v jejich případě jen pouhá fikce a přetvářka... Velmi silný typizovaný příběh rodiny ztroskotanců, kde se dá jen těžko určit, kdo z nich by si odnesl cenu pro největšího losera (homosexuální vysokoškolský profesor coby intelektuál v depresích a sebevrah; otec, jehož rodina i podnikání je silně nefunkční; děda narkoman, jehož syn se nepovedl a nedává příliš důvodů k hrdosti; manželka, která s hrůzou zjistí, že žije s kreténem, pubertální synek se sklony k nihilismu řešící stěží sotva své krizové období, natož tlak disharmonické rodiny a ,,osobitého" otce) a jejímž jediným pojítkem a zprvu latentní nadějí je malá dcerka toužící stát se velkou miss. Celá tahle cesta (jde vlastně svého druhu o road-movie) až k ohromujícímu a sémanticky nosnému finále je tak svěží a uhrančivá, že ve svém existenciálním tápání a reflexi deziluze nese silné pozitivní motto - Buď sám sebou a ve své přirozenosti hledej svůj pocit štěstí! Vynikající film... (01.03.2008)

To nejdojemnější a nejvtipnější, co jsem měl možnost poslední dobou vidět. Nečekaná tragikomická bomba bez náznaku sentimentality, jen s ryze čistým příběhem o rodince loserů, se kterou by se vydal na cestu asi každý. Spolu s Juno se Little Miss Sunshine řadí mezi moje jasné letošní srdcovky. P.S. Dědeček ujíždějící na heroinu a závěrečný tanec nemají chybu! 90% (14.06.2008)

Kurevsky zábavný a chytlavý, ale rozhodně sem se u toho nějak neřezal smíchy, i když teda ta poslední rodinná akce na podiu byla naprosto monumentální gigamasakr, ale jinak se spíš jedná o dost odlehčený dramatický road movie různejma vtípkama a nebo prostě úsměvnejma scénkama, ve kterých exceloval hlavně Alan Arkin co by děda od rodinky, to byl děsnej cybermaster a hlavně se super smyslem pro choreografii (12.02.2008)