Ima, ai ni jukimasu

A zase som raz podľahol a zanechal som objektvitu pri úvodných titulkoch stáť za dverami. Ale veď prečo sa brániť?!...Príbeh čerpajúci z podobnej tématiky ako My live without me, zobrazujúc krehkú sebaobetavú lásku, ktorej je doprianá šanca ešte raz sa zrodiť aby sa mohla natrvalo usadiť v príbitku nezabúdania dvoch osôb bezhranične milujúcich, smútiacich. Nejedná sa o nijaký experiment s invenciou skôr o starostlivo vybrúsený diamant v rodinnej šperkovnici romantickej tvorby Ázie. Pre fanúšikov určite ďaľšia motivácia naďalej sa enchávať strhávať pravidelne filmami z týchto končín, pre iných možno zase pomalá romantická rozprávka nudiaca a neposúvajúca dej ani o milimeter za hodinu. Očividne som ten prvý prípad. 4,5* (09.12.2006)

Zamiloval jsem si východoasijskou kinematografii - sekci: romantický film. Vše je v nich tak jednoduše čisté a dojímavé. Přesně takový je i Ima, ai ni yukimasu, vyprávějící o jednom zázraku vyvstalém během japonského období deštů. Lehce natvrdlý a stydlivý Takumi se podruhé zamilovává do stejně stydlivé Miy... 8,5/10 (23.05.2010)

Keď poriadna romantika, tak z ázijskej filmovej tvorby, a tento japonský príbeh potvrdil, že tomuto žánru budú americké filmy len veľmi ťažko konkurovať. A zároveň som rád, že v jú-es-ej nemajú obdobie dažďov, pretože je tu aspoň menšia šanca na remake. Jemný, senzitívny a dojímavý príbeh, s ohromnou dávkou dokonale prepracovaných útokov na city diváka, po ktorom som sa aj ja úplne rozplynul. Najmä druhá polovica je neskutočná, záver možno trošku viac roztiahnutý, našiel som dve miesta, v ktorých mohol skončiť a mal by som z neho lepší dojem, ale ako celok bol naozaj takmer dokonalý, trojica hercov bola perfektne zosúladená, hudba dodávala filmu tú správnu atmosféru, scenár inteligentný, dojem impozantný. 85%. (13.09.2009)

Pořád mi přijde neskutečné, že jedna země dokáže vyplodit tak neskutečné bizarnosti, u kterých se vám může zvedat kufr a kde jakákoli morálka dostává na prdel, a pak dovede natočit něco tak krásného, dojemného, nádherného, jako je snímek "Ima, ai ni yukimasu". Ale Japonci tohle prostě umí a je to moc dobře. (10.04.2017)

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)