Noční motýl

Výtečná Vítová ve své životní roli (kromě ní excelovala ještě později v Pytlákově schovance), a to měla Štefku původně hrát Baarová - nic proti ní, taky skvělá, ale myslím, že tak jako Vítová by to asi neuhrála. Pokud máte rádi dramata plná kostýmů, kabaretů, kouře z cigaret a plných skleniček, tak každopádně si tento film dopřejte. (16.09.2011)

Sociálne podmienený pád jednej slečny v skvelej kostýmovej melodráme. Mandlová žiari, Vítová smúti. Mužské role popri nich blednú. Poznámka: ono to vyzerá ako pád na dno, hoci skôr je podmienený vnútorným prežívaním hlavnej hrdinky Marty. Nedostáva vysnenú lásku a tak sa jej celý život zdá byť nafigu. Nové vzťahy nie sú podľa jej gusta. Dobovo možno práca hlavnej barovej speváčky s vlastným umeleckým menom, v podniku hojne navštevovanom miestnou honoráciou znamenala pád na sociálne aj morálne dno, no dnes je vysnenou úvodnou hviezdnou métou mnohých začínajúcich speváčiek. (09.10.2013)

Období nacistické okupace, které dvakrát nepřálo příběhům ze současnosti vydaným napospas ostřížím zrakům dosazených německých cenzorů, zastihlo osmadvacetiletého Františka Čápa teprve na úsvitu jeho profesní dráhy. Po oslnivém debutu, který naznačil mnohé z režisérových uměleckých představ, se opět společně s Václavem Krškou setkali nad scénářem svého nového filmu. Původní předlohu, starý sentimentální příběh z posledních let rakouské monarchie, rezignující předem na sebemenší umělecké ambice, dokázal Čáp prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů doslova pozvednout na mimořádné filmové dílo. Zuřivý boj o titulní roli, bývalou vychovatelku Martu, propadající se vinou neopětované lásky až na samé dno společenského žebříčku, vehnal do pomyslného ringu zoufalou Lídu Baarovou a také Hanu Vítovou, která nakonec zvítězila zásluhou kategorického odmítnutí Baarové nacistickými úřady. Počáteční nedůvěra, panující také v osobních názorech majitele Lucernafilmu Miloše Havla, se chtě nechtě odrazila v pěvecké alternaci Vítové, přestože se později veškeré obavy v tomto směru ukázaly zbytečnými. Naopak sázkou na jistotu se zdálo být obsazení nekompromisní Adiny Mandlové do jedné z výrazných vedlejších rolí, protřelé kurtizány, která si ví rady i v těžkých životních situacích. Ženský trojlístek, doplněný o krutě cynickou a půvabnou Marii Glázrovou, je vyvážen stejnou trojicí osudových mužů v osobité interpretaci Svatopluka Beneše, Gustava Nezvala a jedenadvacetiletého Rudolfa Hrušínského v jedné z jeho prvních pozoruhodných hereckých kreací. Tragický pád nešťastné dívky, jakkoli charakterizovaný vojenskými uniformami a dobou, v níž se odehrává, zůstává symbolickým mementem i pro generace následující, vyznávající už jiné morální hodnoty, přesto absolvující stejné prohry a zklamání. Čápův film je v mnoha ohledech fascinující legendou, která stále nachází nové umělecké interpretace, ohlížejíc se přitom za pochybným osudem jedné zraněné dívky. (04.10.2008)

Noční motýl je velmi realisticky zpracovaným příběhem o tom, jak snadno se člověk může dostat na scestí, když potká ty (ne)správné lidi. Kromě nádherné Hany Vítové a skvěle jí sekundující Adiny Mandlové v roli životem zkušené dámy, mě zaujal především výborný scénář alias "tak to prostě chodí, holka..." Mladý Rudolf Hrušínský zde ztvárnil poněkud tragickou postavu mladíka, jehož city a vášeň zcela zaslepí. (02.01.2013)

Neuvěřitelné, že toto drama vzniklo v 2. roce války. Herecký výkon Hany Vítové je strhující. Žádná slátanina o dívce z chudé rodiny co na továrníčkova synka narazila ale drsný pohled na roky 1904-1907, kdy prostě z něčeho žít musíte, nestačí vystát frontu na sociálce. Uvidíte tu i proslulou scénu s obnaženým ňadrem Hany Vítové a kdo jiný z ní rve šaty, než profláknutý romantik Sváťa Beneš. Vše v tomto filmu má svou logiku i ta šílená láska, možná trochu nadsazená ale nevadí tam. František Čáp je příkladným režisérem velkých ambicí a talentu, kterého komunisti vyštvali ze země a v zahraničí bohužel na rozdíl od Formana už žádné zlato nevytvořil. (14.02.2010)