Režie:
Nikita MichalkovKamera:
Vladislav OpeljancHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Nikita Michalkov, Oleg Meňšikov, Dmitrij Ďužev, Andrej Panin, Vladimir Iljin, Sergej Makoveckij, Artur Smoljaninov, Sergej Garmaš, Pavel Děrevjanko (více)Obsahy(2)
Po šestnácti letech režisér a herec Nikita Michalkov navázal na své oscarové drama Unaveni sluncem (1994) sequelem, jenž ve své době patřil k nejdražším produkcím ruské kinematografie. Svým dílem k velikášskému projektu přispěla i Česká republika. Část filmu se natáčela v pražských lokacích a zázemí barrandovských studií. Unaveni sluncem 2: Odpor nepokračuje ve vyjetých kolejích svého předchůdce. Michalkov se přesunul na žánrové pole válečného filmu, aby vykreslil mezinárodní svár 40. let jako prostor chaosu a šílenství, kde jsou kolesy dějin lidé svíráni bolestí i hysterickým smíchem, potřísněni slzami a krví... Píše se rok 1941. Bývalý divizní velitel Sergej P. Kotov je kriminálníkem v táboře politických vězňů. Nálet nepřátelských vojsk na lágr vede jen k tomu, že se veterán Velké ruské revoluce dostane jako uprchlík do trestního praporu, kde si o moc nepolepší, právě naopak. Dospívající Kotovova dcera se dozví, že její otec není mrtvý. Záhy je však do osidel války zavlečena také ona. Pionýrská vedoucí se nakonec stane frontovou zdravotnicí. Do hry se vrací také obávaný Dmitrij A. Arsenťjev, který kdysi usiloval o Kotovovu manželku, Marusju. Plukovník NKGB je samotným Stalinem vyslán, aby za každou cenu vypátral bývalého soka… (Česká televize)
(více)Recenze (86)
Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. ()
Opat vyborny film s Michalkovovom, aj ked uz asi kulty ako Lazebnik Sibirsky alebo 12 zrejme nepripravi. Holt, vsetci starneme a Michalkov detto. Vojnove filmy mam rad, tak preto rad pozriem vo filme stav ZSSR v obdobi stalinskych cistiek. Obsahovo a dejovo to uz sice nema na kultovu jednotku z roku 1994 alebo na Lazebnik Sibirsky, ale stale je na co pozerat. Hlavne vdaka bojovym scenam /asi to bude tym, ze Rusi vojnove filmy miluju/. Maxim Suchanov ako Josif Vissarionovic Stalin bol na urovni. 89 % ()
Sevřenost původního filmu nahradily obrazy z Velké vlastenecké války, z nichž některé jsou sice působivé, ale dohromady je téma hledání neudrží. Zbývá poučení o tom, proč je dobré si před bojem pořádně naostřit polní lopatku (zvláště pokud jste v trestním praporu a nedisponujete flintou) a že namazat si elitu Rudé armády na pásy tanků je po ránu velmi výživné. Titulek Konec 1.části pak spíše hrozí, než těší. ()
Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.) ()
Sice souhlasím s těmi, kdo si myslí, že udělat volné pokračování "Unaveni sluncem" ještě po x letech nebyl nejlepší Nikitův nápad, ale na druhou stranu: proč ne? Kdyby na stejný základ, který by vyjádřil nějakým krátkým úvodem - otec jako politický vězeň v kriminále a zbytek rodiny de facto taky a snaží se znovu setkat, až začne válka, rozhodně by to neprobouzelo ty stejné emoce, jako když to mají být ty samé postavy. Že film nemá jeden příběh a jsou to roztříštěné obrazy? Že se děj utápí v dlouhých záběrech a nikam to nevede? Že tam jsou zbytečně detailní záběry na zmasakrovaná těla a že tam vidíme příliš mnoho podrobností umírání? Válka nemá jeden příběh. Válka je hnusná a umírají tam lidi. A taky jsou někdy mrzačeni. Někdy člověka drží při životě naděje, že dokud má klíče, je v pořádku i dům (potažmo rodina, která tam má být). Je to klišé? Ano. Ale lidé takhle uvažují. Člověk potřebuje nějakou hmatatelnou vzpomínku a naději. Potřebuje věřit tomu, že zatímco on je někde a bojuje za pojmy jako "vlast", "svoboda", "národ", tak to, co není prázdný pojem, ale konkrétní lidé, a to ti nejbližší, jsou živi, zdrávi doma a těší se dobré pohodě. Člověk potřebuje věřit tomu, že i když zrovna spadl do moře a to, na čem se drží je mina, střílejí po něm a není si jist, jestli se může spolehnout na pomoc boží, tak že se jednou setká s těmi, které k životu potřebuje stejně jako vzduch. A člověk potřebuje věřit i tomu, že ho za chvíli, jen co to, co se zrovna děje, skončí, někdo zavolá k čaji. Myslím, že přesně o tomhle ten film je. O válce, lásce, víře a naději. ()
Galerie (19)
Photo © Hollywood Classic Entertainment
Zajímavosti (10)
- Na konci filmu Unaveni sluncem z roku 1994 bylo uvedeno, že plukovník Kotov (Nikita Michalkov) zemřel v roce 1936, jeho manželka Marusja (Ingeborga Dapkunajtě) v roce 1940 a příslušník NKVD Míťa (Oleg Meňšikov) si na konci filmu podřízl žíly (což mohl přežít). Přesto všichni žijí a děj tohoto filmu volně navazuje na film z roku 1994. (Rollo_Tomasi)
- Plovoucí loď se státním archivem je velmi hlučná a ani lidé, kteří na ni plují, se navzájem pořádně neslyší. Přesto však slyší křik trosečníka, který je vzdálen alespoň na tři sta metrů (Terva)
- Film se natáčel čtyři roky. Nikita Michalkov si na poslední chvíli pospíšil, aby film byl uveden do ruských kin na 65. výročí konce 2. světové války. (NGP)
Reklama