Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Miloš SmetanaKamera:
Alois NožičkaHudba:
Milan ŠolcHrají:
Petr Haničinec, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Zdeněk Buchvaldek, Jan Kanyza, František Němec, Václav Švorc, Václav Neužil st., Bohumil Šeda, Miroslav Částek, Karel Vlček, Jiří Zahajský (více)Obsahy(1)
Epizoda ze života Jiřího z Poděbrad, posledního krále z českého rodu... Hra Miloše Smetany zachycuje úsek ze života Jiřího z Poděbrad od korunovace po úmrtí (1458–1471) a vytváří tak portrét pozoruhodného panovníka, jehož jméno zářilo jako symbol české státnosti, jako symbol vítězného vojevůdce a rozvážného státníka; mohutné, složité a rozporuplné osobnosti uprostřed velmi dramatického patnáctého století. Třináct let samostatné vlády chtěl ze všech sil uhájit to, co vybojovalo husitství; chtěl to uhájit i v době a v prostředí, které naopak chtělo s husitstvím zúčtovat. Právě v této napjaté době vznikla Poděbradova myšlenka vytvořit spolek panovníků, kteří by konflikty řešili dohodami a smlouvami, a ne válkou. I jako otec přinesl oběť své milované zemi, když korunu českého krále nepředal svému synovi, ale polskému králi Vladislavovi. Ne nadarmo jej František Palacký nazval „knížetem míru“. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Nesporné divadelní pojetí bych v tomto případě viděl naopak jako přínos. Totéž bych přiřknul i hlaholně hovorným dialogům, resp. jejich nepřímé charakterizační funkci. Vedlejším efektem Smetanovy metody se totiž stává sevřenost děje a místa - určitě ve srovnání se strnulou a obsahově prázdnou "akčností" - a následkem toho schopnost na poměrně malé ploše v zásadě úspornými prostředky vyjádřit podstatné skutečnosti časově krátké, ale událostmi a napětím nesmírně bohaté "doby poděbradské". Smetanovi se navíc podařilo vyjádřit i složitost a nejednoznačnost Poděbradovy osobnosti, dokonce i okamžiky pochyb a nejistoty a vdechnout život těm, o nichž není známo o mnoho víc než jméno a datum smrti (Zdeněk Kostka z Postupic). Mimo výborný Haničincův výkon je nutné upozornit na přesvědčivou, lidsky moudrou a ve výrazu křehce dívčí královu manželku Johanu Rožmitálskou z Poděbrad ve skvělém ztvárnění Daniely Kolářové. Klady mají v tomto případě i své stíny: Zde je lze nalézt v nepotlačitelném sklonu k rétoričnosti a romantické deklamaci, jakkoliv je na druhou stranu zjevné, že nebezpečí tohoto druhu dokázal Smetana udržet pod autorskou kontrolou. I po třiceti letech se ve výsledném přehlédnutí jedná o hru autorsky i lidsky zralou a přesvědčivou, která vypovídá poutavou formou vše podstatné o jednom z největších Čechů všech dob. ()
Nenechte se odradit tím, jak herci -zvlášť ze začátku- divadelně přehrávají; s přibývajícími minutami je příběh stále zajímavější. Opravdu. I pro mě to bylo dost nečekané, neboť jsem dobu Jiřího z Poděbrad doposavad vnímal jen jako takový předěl mezi husitskými válkami a Jagellonci. Až tohle dílko mi otevřelo oči, jak šeredně jsem se mýlil. Král Jiří se pro mě rázem stal jednou z nejpozoruhodnějších figur mezi českými panovníky. Něco si o něm asi seženu. ()
Velmi slabě převedený Vančura do divadelní TV inscenace i když herci dělali co mohli. V podání Daňka by to jistě bylo o třídu výše (vzpoměňme na jeho Hříčky o královnách). Divadelní forma - proč ne, ale i v divadle okresního formátu by měli snahu neodehrát důležité scény s jedněmi kulisami, jako zde při jednání papeže a poté Jiřího v Praze. Holt pro normalizační ČST to nebyl zrovna kus, na který by byla ochotna vyčlenit větší peníz z rozpočtu, ten dávala do jinačích projektů, třeba do normalizačních seriálů jako byla Žena za pultem apod. ()
Jiří z Poděbrad, panovník, který v mnohém předběhl svou dobu. Jeho strategie založená na toleranci a diplomacii ovšem musela v tehdejší Evropě pod žezlem papežů tvrdě narazit, stejně jako plán vytvořit jakési středověké "společenství národů". Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou vzdělané Evropy i domácími odpůrci byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jeho převratné a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenky nakonec nenašly pochopení a místo evropského sjednocení vedly k dlouholetému konfliktu. Televizní inscenace Jana Matějovského věnovaná jedné z největších postav našich dějin není jen opakováním známých událostí a dat. Zamýšlí se spíše nad významem, který měl český panovník v evropském kontextu, a zároveň nabízí jednu z volných interpretací této části naší historie. Zárukou mimořádného uměleckého ztvárnění je bezesporu i výběr hereckých představitelů v čele s Petrem Haničincem, který svého krále "dvojího lidu" charakterizuje v dramaticky působivé zkratce, jako člověka pevného, rozhodného a spravedlivého. Ze zástupu vedlejších hereckých kreací lze vedle Daniely Kolářové (královna Johanka) a Václava Postráneckého (Matyáš Korvín) upozornit i na neprávem opomíjeného Zdeňka Buchvaldka v roli Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, úlisného šlechtice, který svými intrikami uspíšil mocenský pád Jiřího z Poděbrad. ()
Ryze divadelní formou zpracovaná televizní hra na historické motivy. Formě jsou tudíž přizpůsobeny i herecké výkony, takže jako filmové - či televizní dílo vyznívá tahle inscenace dosti ploše. Každopádně v kontextu tehdejší normalizační tvorby jde nesporně o zajímavý a po více jak třiceti letech i stále shlédnutelný >umělecký< počin... ()
Reklama