Angel-A

André je v průseru. Jde mu o krk ,a do toho všeho zachrání dívku, která mu svěří svůj život........... . Jednoduchej příběh, velice zajímavá kamera. Černobílý film. Proč? Snad pokus vytvořit něco hodně zajímavého jako v dobách největší slávy. Nevím, nevím. Přesto je to zajímavé. Velmi zvláštní scénář, kterému vévodí spousta (občas úsměvných) dialogů, podtržený právě kamerou, která chtě nechtě zaujme. S hodnocením váhám. Nebylo to tak špatné. Myslím, že vznikl film pro Filmový klub. Mohlo by to být i za 4, ale lidé žijí hodně materialisticky a nevěří na zázraky. (20.01.2007)

Krásný a po výtvarné stránce dokonalý snímek, který jakoby mne vrátil do doby, kdy jsem poprvé shlédla Amélii z Montmartu a potěšil mě stejně jako kdysi ona (a není to jen tím, že si zde zahrál Améliovský Jamel Debbouze). Je to tím, že ač už je to pátý den po shlédnutí, stále na něj nedokážu přestat myslet a jen pouhá vzpomínka na něj mi ihned zvedne náladu. Zase jsem našla jednu svou srdcovku. (11.03.2007)

Již delší dobu sleduji při čtení komentářů a hlavně hodnocení filmů takový zajímavý jev. Týká se to některých uživatelů, většinou místní honorace se stovkami a někdy dokonce i několika tisíci body (ne nezávidím!). A tím jevem je to, že čím více má někdo bodů, tím méně dává hvězd. Ano, jistá logika by v tom měla být. Ten s hodně body hodně viděl, hodně okomentoval, napsal hodně obsahů a byl na mnoha festivalech. Body jej ohodnotili ostatní, kteří ví, že dotyčný má rozhled, že filmařině rozumí a že jeho názor za něco stojí. Jenže to až tak úplně nehraje. Připadá mi, že někteří to chápou opačně. Přeci když patří k místním arbitrům umění, mohu to filmům pořádně natřít! A tak se často u opravdu krásných počinů objevují u některých uživatelů hodnocení hodně při zemi, v extrémních případech dokonce odpad.... Samozřejmě ne vše se všem líbí stejně, někdo preferuje jiné žánry atd... každý má na své hodnocení právo. Ale mně to prostě tak připadá a po včerejším Hřebejkově Rodinném příteli to beru skoro za jistotu. Nejinak je tomu u tohoto filmu. Člověk už pomalu zapomněl na krásu černé a bílé na plátně. Tato volba nejen dala filmu onen feeling nadpřirozena, ale opravdu zajímavě předvedla Paříž v jejím letním hávu. Ačkoliv je film o podvodníčkovi a gangsterské nule, kterých jsou asi v pařížském podsvětí stovky, tohohle si nakonec zamilujete. Není vyloženě zlý, v jádru je dokonce hodným člověkem. Ten dobrý člověk se ale ze skořápky grázlíka nikdy neuměl vyklubat. Chybělo mu sebevědomí i vědomí jako to je mít rád a být milován. A tak se v momentu v pravdě posledním s někým setká. Je to blonďatá tygřice s proklatě dlouhýma nohama a proklatě krátkými šaty... A tak na břehu Seiny když oba promočení vylezou na kamenné nábřeží začne podivuhodný příběh o lásce, sebepoznání a vykoupení... ---- leckdo tu už hlavní pointu vykecal v komentech, tak pokud někdo vše ještě nečetl, doporučuji si film nekazit nejen spoilery, ale i nízkým hodnocením. Je krásný, milý, s nádhernou kamerou, ještě nádhernější Rie Rasmussenovou, je vtipný a úžasně bavil po celou dobu. Dal bych za 4 lahve olivového oleje ale kvůli podhodnocení dávám i pátou! * * * * * (27.04.2017)

"Je těžký se mít rád, když tě nemají rádi druzí.." Nesmírně krásný film plný podobně zhovadilých replik, které zkrátka nedokážu Bessonovi odpustit.. Snímek plný paradoxů, které prostě k Lucu Bessonovi, francouzskému géniovi, i k jeho tvorbě vlastně tak nějak patří.. (13.10.2014)

Po šiestich rokoch si Luc Besson sadol na režisérsku stoličku a natočil príbeh o hľadaní samého seba, o nachádzaní cesty k sebe, mierne humornú a miestami dojemnú epizódu zo života drobného popleteného podvodníčka, ktorý sa musí naučiť mať rád sám seba a na to je mu z neba poslaná vysokánska blonďatá kráska (podoba s milou jovovich určite nie je náhodná). čiernobielosť filmu si neviem vysvetliť, určite by sa dala mnohými diplomatickými okľukami zdôvodniť, no pre mňa je to stále iba akési manieristické gesto. V porovnaní s tým, s čím sa naposledy predviedol (teda "Johanka z Arcu") si režiesérsku reputáciu mierne napravil, s dielami predošlými (nikita, leon, magická hlbočina alebo dokonca aj piaty element) sa však merať nemôže. Síce mi to v mnohom práve leona pripomínalo, predsa len je to už trošku vykalkulovaný film (zrejme mierny deformácia dlhoročného bessonovho pôsobenia na poste producenta) a scenár je tiež poznamenaný známkami predošlých projektov, aj keď celý francúzsky, v závere sa zvrhávajúci do americky romantických klišé - ten záver by som vzhľadom na celkom solídne rozohraný a komorne odprezentovaný príbeh celý čas balansujúci na hrane uveriteľného a magického vyriešil rafinovanejšie, ale pán besson si svoje postavy obľúbil možno až príliš, než aby im nedoprial VŠETKO a plnými dúškami, preto to vyznieva trochu neuspôsobene. Na comeback, ak už chcel, aby nám v sálach padli sánky a povedali sme si, "konečne si späť, Luc náš úžasný" trochu umiernené a nevýrazné, rozhodne však nie zlé, naopak, obracia do bessonovu tvorbu do vôd skôr klubovejších nezávislejších filmov, stačí to už len buď viac poeurópštiť alebo potom rozhodne neváhať niekde na pomedzí a rozbaliť to v plnej bessonovskej akčno-vtipnej paráde. lebo rozpačité postávanie jednou nohou v jednom smere a druhou niekde inde nesvedčí žiadnemu filmu. v tomto anjelskom story to však nie je natoľko badateľné, aby to vadilo. ostatne, aby som neomieľal stále to isté, na záver pochválim jamela debbouze, ktorý naozaj vynikajúco zahral svoju rolu, dalo by sa povedať "jednou rukou" - klobúk dolu. (01.07.2006)