Sólokapr

Vloni zavítali do našich kin dokonce dva Allenové, (a)morální thriller z prostředí londýnské „high society“ Match Point a krimikomedie s fantastickými prvky – Sólokapr. Ani se nechce věřit, že oba dva filmy natočil ten samý režisér, mnozí diváci rozmlsáni výtečným Match Pointem budou Sólokaprem oprávněně zklamáni, ale pokud kapku slevíte ze svých očekávání, dostane se vám solidní porce allenovského humoru v docela fajn balení. Příběhová linie patří k těm ne zrovna nejrafinovanějším, ač vychází z pěkné myšlenky – novinář je pro pořádného sólokapra schopný prchnout smrtce před očima –, dále je rozvíjena předvídatelným způsobem a některé logické nedostatky jsou až zarážející. Není kupříkladu tak docela jasné, proč Waterman po celou dobu Sondře pomáhá, zvlášť při jeho prvotním, odmítavém postoji. Woody už je starší pán, možná trošku senilní, možná stižen alzheimerem, dialogy však stále píše na úrovni („Pocházíš z ortodoxní rodiny, přijali by mezi sebe masového vraha?“), jen je čím dál patrnější, že ty nejlepší tvůrčí roky má již za sebou. Sólokapr si hodně vypůjčuje z Prokletí žlutozeleného škorpióna (iluzionista-šarlatán, nesourodá detektivní dvojice), z Darebáčků (dva balíci se dostávají mezi snoby), z Alice (duchařská část) a mnohé výroky jakoby pouze parafrázovaly něco již dříve vyřčeného. Ani hercům neměl tento film příliš co nabídnout, Scarlett je krásná – i pod obroučkami brýlí (což však neznamená, že bez nich není mnohem krásnější) – a zčásti zde přebírá Allenův roztěkaný herecký styl, ten už ji ovšem tolik nesvědčí. Woodyho koktavost, neschopnost vyloudit byť jedinou napoprvé srozumitelnou větu mě místy skutečně iritovala, což píšu coby jeho již pár let oddaný fanoušek. A Hugh Jackman, který oba hlavní představitele přerůstá nejméně o hlavu a dvacet kilo svalové hmoty? Pouhá potěcha pro dívčí oko. Rád bych se vyhnul nějakému shrnujícímu hodnocení označujícímu Sólokapra buď za film dobrý nebo špatný, navzdory všem výtkám jsem se po celou dobu obstojně bavil, otázkou je, zda-li šlo o zábavu adekvátní současným schopnostem a možnostem Woodyho Allena. Pokud ano, je to smutné. S tím že tento manhattanský neurotik patří do starobince však stále odmítám souhlasit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Shadwell, castor, Vitason, Mahalik, Cimr, Martinius, pabelito (02.01.2007)

Jako detektivka je nový snímek opravdu spíše starosvětsky roztomilý než strašidelný, ale stačí přijmout žánrová pravidla oddechové hříčky, aby se půldruhé hodiny v kině proměnilo v příjemný způsob zejména konverzační zábavy. Přemíru slov sice Allenově stylu nikdo neodpáře, nicméně rozhoduje, co a jak sdělují. A v obojím má Sólokapr co nabídnout. Bonmoty osobitého neurotika, zde salonního kouzelníka nadaného bezbřehou skepsí, který otravuje umolousanými karetními triky noblesní šlechtu stejně jako mrtvé na plavbě do podsvětí, mají nádech bezpečných známých vod. (06.06.2020)

Woody Allen stárne, slýchával jsem odevšad. Poté jsem viděl Match Point a všem jsem se smál, že to snad nemohou myslet vážně. Teď však přišel na řadu Sólokapr a já si řekl: Aha! Že by na tom přeci jen něco bylo? Což je ovšem nesmysl, neboť odsuzovat po jediném "jen" průměrném filmu... Pravda, asi jde o nejhorší Allenův film, ale nejde o nic nevkusného. Woody mi na talíř předložil takovou chutnou jednohubku, na jejíž chuť však po večeří zapomenu. Což o to, přísady jsou víceméně chutné (obzvlášť Hugh Jackman - a tímto se prosím neřadím k fanouškům X-Menů, já je neviděl), příběh je víceméně podprůměrný a vtipu aby člověk pohledal. Jedna, dvě či tři směšné scény a Sólokapr se hned vydává za komedii. Ale hodina a půl uteče ještě rychleji než trvá ve skutečnosti a to je plus. Nebyl jsem z nového Allena potěšen, ba ani zklamán. (24.07.2007)

Allen ma prekvapil a svojím filmom okúzlil, omámil a očaril. Naozaj som nečakal tak príjemne nemotornú, vkusnú a nenásilnú komédiu. S čistokrvnou komédiou, ako to býva vo Woodyho filmoch zvykom sa však nestretávame ani tu, prifarbené romantikou, pozlátené fantazijnosťou. prizdobené mysterióznosťou. Komédiu z najväčšej časti tvoria práve Allenove výstupy klasického neurotického pajáca, o romantiku sa príjemným iskrením a spontánnym herectvom postarali Scarlett Johansson a Hugh Jackman, a znesiteľnú mysterióznu vložku mal na svedomí záhrobný novinár Iana McShanea. 80%. (06.05.2009)

… „Jestli to vyjde, bude to bomba. Je v tom všechno. Známí lidé, vraždy, prostituce.“ Obávám se, že to nevyšlo a stejné překvapení, jakým byl pro mě Match Point se tentokrát, alespoň v mém případě, skutečně nekonalo. A to, že se mi „ Sólokapra“ podařilo vůbec dokouknout, je hlavně zásluha urostlého Hugha Jackmana na kterého jsem se opravdu dívala se značným zalíbením, v jinak nepříliš vtipném a nepříliš zábavném, ale o to víc rozvleklém dílku, sestaveného ze všeho co už tu (a ne jednou) bylo. (05.12.2006)