Grbavica

Pointu jsem naneštěstí znala předem, jelikož jsem ji někde vyčetla, přesto jsem se v kině rozsypala. Krom způsobu, jakým je děj vystavěný, si cením civilní formy a skutečnosti, že budí emoce bez explicitního násilí nebo jakýchkoliv extrémů. Potom odvahy Mirjany Karanović, vzhledem k tomu, že je Srbka, hrát ve filmu, který staví na opačném hledisku, a tím ho i podpořit svým dost známým jménem. (05.11.2007)

Drsný příběh ze současného Sarajeva divákovi v první řadě nabídne zručně napsané postavy a výtečně propracovanou atmosféru drsné a chudé domácnosti, která ještě více vynikne v tamějších reáliích. Stopáž je vzhledem k vcelku rozvláčnému a dosti nevyrovnanému tempu odpovídající. Mladá a ambiciózní řežisérka však zaslouží pochvalu. Ona sama psala i scénář, který nám těsně před koncem nabídne jedno velké a vcelku šokující překvapení. Jednoduchá kostra příběhu s učebnicovou stavbou rostoucího napětí a emocí tak v podstatě divákovi nabídne přesně to, co od tohoto malého a nezávislého snímku očekává. Slušné herecké výkony a především pak prakticky stoprocentní absence hudby dělají z filmu nevšední komorní zážitek. V žádném případě snímek pro velké plátno, pohodlné křeslo a pořádnou pixlu popkornu ! (10.07.2006)

Hodně silný film, který mě vtáhl do svého děje natolik, že po východu z kina jsem nabyl pocitu, že jsem ještě stále v Sarajevu. Se snímkem jsem neměl sebemenšího problému až do té doby, než se mi všechno rozleželo v hlavě. Jednoduše jsem se nedokázal přenést přes ideologickou rovinu snímku, jenž nám sice předkládá, že válka je pořádné svinstvo, ale pouze z té bosňácké strany (neustálé pění bosenských nacionálních lidovek atd.), a to u konfliktu, kdy soused zabíjel souseda, bohužel nemůžu překousnout. Kdyby se to odehrálo při blíže neurčitém čase a místě a nebylo ukotvené právě v tomto konfliktu neměl bych výhrad. Díky tomu jsem si našel i několik i pár dramaturgických věcí, které mi nějak neseděli - hlavně ta mafiánská linka, byla taková nedodělaná a hlavně navíc. Což ovšem nic neubírá na vynikajících výkonech hlavních představitelů, ovšem příště bych je raději viděl v jiném filmu. (06.06.2007)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)

Film považuji za velký pláč tvůrců za to, co se v Bosně a Hercegovině před několika lety dělo. Grbavica je čtvrť Sarajeva v Bosně a Hercegovině. Žili tam pospolu Bosňáci, Srbové a Chorvati. V letech 1992-1995 tam probíhala krvavá občanská válka, která si vyžádala desítky tisíc obětí. I ve filmu se zmiňuje pravidelná činnost v poválečné Grbavici - otevíraly se tam hromadné hroby a lidé byli zváni "na identifikaci". Měli identifikovat své příbuzné, pokud nějaké postrádali. Film pojednává o jedné z válečných tragédií. (11.06.2020)