Sherlock Holmes a případ hedvábné punčochy

Příběh dovedně maskovaný londýnskou mlhou, která je na svou významnou úlohu náležité hrdá a neúnavně mlží a mlží, aby všem zúčastněným dle očekávání zkomplikovala pátrání. Nicméně na Sherlocka Holmese a jeho pověstnou dedukci si nepřijde. I když ... případ je sice bez závažnějších problémů teoreticky vyřešen, leč v praxi si bídný vrah klidně unáší další mladičké aristokratky - navíc tak činí velkému detektivovi přímo pod jeho velkým nosem, což je přece jenom poněkud tristní. Následné zachraňování situace pak nemá s logickým uvažováním mnoho společného, neboť se zakládá víceméně na náhodně získaných stopách. Přesto musím říct, že DALEKO tristnější je samotná postava hlavního hrdiny. Do stylové historky se stylovou atmosférou nijak zvlášť nezapadá, je celá taková ... OSTŘE HRANATÁ - jiný výraz mě nenapadá, neboť to, co snad mělo být uhrančivé, je pouze nevhodně humpolácké a svým způsobem odpudivě výstřední. Dobové detaily řešit nehodlám, takže s lehkým sebezapřením přihazuju do placu slaboučké 3* (23.08.2017)

Vždycky jsem si říkala, proč vlastně onen dobrý páter Ronald Arbuthnot Knox své desatero (viz např. zde nebo zde: www.youtube.com/watch?v=sgcqsSHbHa4) sepsal. Včera se mi dostalo odpovědi. Zřejmě tohle taky viděl... ;-) Nesouhlasím s Faidrou v tom, že byly porušeny jen dvě přikázání, podle mě byly porušeny hned tři. Zápletka byla doslova a do písmene neuvěřitelná stejně jako odhalený motiv sériového vraha (ten snad musel být míněn jako žert, ale ten by se zas do značně ponuré atmosféry a pověstných londýnských mlh nehodil). Možná tedy bylo lepší motiv neuvádět, vždyť psychopat (a co jiného sériový vrah dívek je) mít motiv nemusí. Stačí pouze, že je psychopat. Ale zpět k filmu. I kdybych pro tu dobu akceptovala daktyloskopii jako běžnou metodu policejní práce (poprvé byla použita roku 1877 a vůbec ne v kriminalistice, ale při ověřování totožnosti osob, které v Indii pobíraly vojenskou penzi), tak měla svá pravidla a na počátku byla soudem přijímána jen s velkou nedůvěrou (mnozí si jistě vzpomenou na Dobrodružství kriminalistiky). A taky mám výhradu k tomu, že odtajnění pachatele proběhlo cca dvacet minut před koncem, což by se v detektivce, která není natočena jako psychologický náhled do nitra vraha, asi stát taky nemělo. Pokus o přechod od Poirota k Sherlocku Holmesovi se tedy značně nepovedl, takže příště už zase raději zůstanu u svého „belgického čmuchala“ nebo budu alespoň lépe vybírat zpracování... (24.01.2012)

Rupert Everett je opravdu jeden z nejhorsich Holmesu, co jsem kdy videl. Jak se na nej nehodi, tak se to snazi dohnat snahou napodobovat Bretta, takze v konecnem dusledku vypada jako zoufala karikatura. S vizazi upira z Twilligt, vyrazem Mr Spocka a mluvou Mr Mackeyho. A Watson neni o moc lepsi, cele to pusobi jak parodie, ale bez vtipu. Pribeh by mohl vyuzit napad s dvojcaty, snad by se dala odpustit i ta nemistna daktyloskopie, ale stejne tam jsou diry. (03.05.2014)

Sice se to mělo jmenovat spíš CSI: Sherlock Holmes, ale jinak je to na televizní poměry obstojná záležitost, která když už nic, tak nenudí, na televizní produkci je hudba taky na vysoké úrovni a má to herce, co dokážou hrát (Ian Hart, Helen McCrory, Rachel Hurd-Wood). A nesouhlasím, že by se Rupert Everett na Sherlocka nehodil, naopak ho v jistých směrech docela vystihl (ovšem je pravda, že Sherlock přece jen nebyl až zas taková fetka). A Michael Fassbender, ano, ano, přiznávám, že na něj se podívám ráda vždycky. (25.03.2012)

Za mlhou hustou tak, že se v ní dají krájet nožem prostitutky a škrtit silonkami ženské z vyšší společnosti, leží kanape a na něm zfetovaný Sherlock Holmes. Jeho představitel sice nepostrádá charisma, bohužel se po celý film tváří, jak by měl v zadku zaražený vystřelovací deštník... rozevřený. Scénář příliš nereflektuje na dílo A.C. Doylea ani na historická fakta a jestli se těšíte na zdlouhavé tápání, kdo je vlastně vrah, tak doporučuji sledovat se zavřenýma očima a se špunty v uších. Michaeli, ty chlape s ksichtem nacisty, nadabovaný lehce psychopatickým tónem, ty v tom hraješ taky? Tak jak tě odhalí a proč to vlastně děláš? Střídavě jsem sledovala film a z hecu četla "Janu Eyrovou", aniž bych se byla schopná rozhodnout, co si zaslouží méně mojí pozornosti. Film je přinejmenším relativně krátký, zatímco romantickým pidlofilozofováním Charlotte Brontëové se budu ztěžka prodírat nejméně několik dní... Měla jsem to obrátit, Sherlocka Holmese číst a panenským vzdycháním, viktoriánskými lokýnkami a volánky znovu profičet ve filmové verzi, Fassbendera bych očumovala tak jako tak. 50% (16.11.2018)