Komparz

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout. (12.02.2008)

Opäť klasický Gervaisov humor založený na trápnych situáciach, do ktorých sa hlavný hrdina Andy vždy dostane. Podobne ako David Brent v The Office. Tu to je však dotiahnuté k dokonalosti a k tomu perfektné vedľajšie postavy Maggie a hlavne agent s Barrym. Plus perfektné cameá všakovakých hviezd(najlepší boli Stiller-Dodgeball monológ geniálny, Winslet, Patrick Stewart a jeho film, Ian McKellen a jeho vysvetľovanie herectva, Orlando Bloom posadnutý sám sebou, či Clive Owen a De Niro). A vianočný špeciál bol dokonca aj príjemne dojímavý. Skvelý seriál a dúfam, že Gervais ešte nejaký podobný zase vymyslí. (04.02.2009)

No tak já vám nějak nevím, ale asi nejsem stavěný na většinu britského humoru... Musím říct, že jsem viděl jediný díl (se Samuelem L.Jacksonem) a zanechalo to na mě trvalé následky... Bohužel ne v dobrém slova smyslu... Ale pozitivum toho je, že dokonce i největší hvězda dílu (Samuel) se zde objevil naštěstí jenom asi na 3 minuty... Kdyby tam nebyl, tak je to jasný odpad... (02.04.2008)

Bohužel jsou Extras hlavně nevyrovnanou přehlídkou, kterou skvělý Gervais v mnoha případech neutáhne, ale pokaždé se mu ji podaří krásně zakončit. Kvalita lítá nahoru a dolů s každým dílem. Rozhodně platí, že nejsilnější je Kate Winslet, S. L. Jackson a Ian McKellen. Závěrečná, více než hodinová, epizoda je nejzvláštnější ze všech. V podstatě mě celou dobu nudila k smrti, ale posledních cca 20 minut ji zvedne z prachu a totálně zachrání dojem ze všech horších částí celé série. S Gervaisem to rozhodně zkusím dál. (18.05.2013)

No to je vážně drzost! Natočit dvě série seriálu, jen kvůli tomu abych se mohl sejít se svým hereckým (De Niro) a hudebním (Bowie) idolem. A Merchant ho klidně nechá. Tak snad ještě aby Gervais hodil roli svýmu nejlepšímu kámošovi (počkat, Jonathan Ross tam hraje taky). Zbytek se nějak dotočí. Tak nevim pane Gervais: Are you havin' a laugh? (09.04.2009)