Tobruk

Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout. Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [...] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jako by občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně v domácím prostředí zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý. Dvěma slovy: minimalistický (velko)film. A taky za tu odvahu musím dát 4*. (30.09.2008)

Konečně vznikl český film, který nevypadá ani trošku česky. Tvůrci si na tom prostě dali záležet a vytvořili dokonalé válečné drama, které splnilo přesně ty požadavky, které se od něj očekávaly. Václav Marhoul natočil film, kterým dokáže vzdát hold československému pluku, který v Tobruku bojoval. Ne příběhem, ale odvahou, se kterou čelí, nejen nepříteli, ale hlavně krajině. Tobruk je přesně ten typ válečného filmu, kterému především na příběhu nezáleží, hlavně tedy proto, že nějaký příběh rozhodně vyprávět nechce, jemu jde skutečně o jediné, připomenout, že tam někdo bojoval, a že bojoval hrdě za svojí vlast. Na film jsem se těšil přes dva roky a nakonec jsem se dočkal. Tak nějak jsem šel do kina s tím pocitem, že plný počet tomu nedám, ale i tak jsem z kina odcházel nanejvýš spokojený. Vznikl totiž film, který by se podle mě dokázal prosadit i v cizině, a to nemálo. Vznikl totiž film, který ukázal, že i naše země dokáže natočit něco tak efektivního, akčního, s výbornými efekty, parádní režií a hlavně nezapomenutelným nápadem, který se neztratí. Tobruk je film, na který se nezapomene, protože dokázal dle mého světu natrhnout prdel tím, že se natočil za opravdu málo peněz, na co může být právoplatně hrdý, že se v něm objevili i pro Čecha ne příliš známí čeští herci, že Marhoul si dal tu práci, a ukázal se jeho perfekcionalizmus a dokonalost záběru. Prostě jsem na to hrdý, že jsem na takový film mohl jít do kina. Měl jsem radost a i dobrý pocit, že jsem mohl podpořit něco takového. Tobruk je pro mě film hrdina, který se v české kinematografii rozhodně vyjímá, a to nemalou měrou a nakonec uděluji pět hvězd, protože tenhle film si ho jednoznačně zaslouží, na úkor toho, jak ho zde lidí hodnotí. (19.09.2008)

Filmu davam 3*, ale ta namaha a odvaha natocit vojnovy film v severnej Afrike, kde sa nebude 100 minut len debatit o vojne, ale aj skutocne bojovat ma prinutila dat aj stvrtu*. Chvilami som mal pocit, ze sa divam na vojnovy film omnoho drahsej zahranicnej produkcie, pretoze strelby, vybuchy, piesocna burka, samy prach po vybuchoch bolo natocene na velmi vysokej urovni a to maju Vaclav Marhoul a tvorcovia filmu odo mna poklonu. Napokon to, co zazili nasi vojaci v tom obdobi, by nechcel zazit nikto... 11.10.2010 _______ Kryštof Rímský - (Kutina) +++ Michal Novotný - (Růžička) +++ Matěj Hádek - (Zrzek) - Jan Meduna - (Jiří Pospíchal) +++ Petr Vaněk - (Jan Lieberman) +++ Hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim +++ (11.10.2010)

Filmy stárnou a některé žánry stárnou rychleji. Tak je tomu i v případě válečného filmu, když starší trháky a snímky, které ve své době znamenaly pojem, dnes působí nechtěně směšně svou naivitou, patosem a použitou technikou, která vůbec neodpovídá dobovým reáliím. Tobruk tyhle hvězdné filmy nechává daleko za sebou, protože Marhoul je dlouholetým fandou válečné historie a vůbec celého světa military a dal si mimořádně záležet, aby jeho film vypadal z tohoto pohledu hodnověrně. Bohužel film má dvě roviny. Z té první je cítit mimořádná pečlivost a snaha jednak udělat mimořádný film, jednak vzdát hold československým vojákům v severní Africe, jenže tahle rovina se střetává s tou druhou, kterou představují omezené režijní zkušenosti a schopnosti spolu s omezeným rozpočtem. Výpravné válečné velkofilmy jsou doménou hollywoodské kinematografie a pokud chce takový vyrobit evropský producent, musí sáhnout k vícečetné koprodukci. Tohle můžete maskovat, jak chcete, ale stejně se nízký rozpočet zákonitě projeví. Tedy pokud nechcete natočit komorní film o lokální válečné epizodě se skupinkou vojáků. Hlavní zádrhel filmu ale spočívá ve scénáři, který neobsahuje silný příběh, protože je epizodicky rozkouskovaný a navíc ani plnokrevné postavy s propracovanými charaktery. Ty jsou jenom naznačené, v lepším případě načrtnuté, takže se s nimi divák plně neztotožní nebo je naopak nedokáže naplno nenávidět. Marhoul zkrátka neumí pracovat s diváckými emocemi. Srovnejte si jeho Tobruk se Smrt si říká Engelchen (jaký je to rozdíl mezi popravou zajatce v tomhle filmu a v Tobruku) nebo s Nebeskými jezdci. Přitom je Tobruk zjevně ambiciózní film, který měl zabodovat na nějakém tom festivalu, a konec konců i sklidil pár Českých lvů. Právě na takových filmech je vidět provinčnost současné české kinematografie. To dno vypadá všude stejně, ale kvalitu té které národní kinematografie poznáte podle snímků, které se chtějí řadit do špičky. Se vší úctou k Tobruku, tohle je jenom průměr, byť lepší průměr. Celkový dojem: 60 %. (22.04.2012)

Ze začátku, celé dvě první třetiny jsem si říkal, že je to téměř dokonalé, ale pak najednou nastane zvrat a film se začne ubírat úplně jiným směrem, velmi zvláštním. Naprostá změna způsobu a tempa vyprávění. Hooodně dlouho mi trvalo, než jsem to přestal brát jako fatální mínus filmu. Obsazení neznámých tváří byl jednoznačný klad i přes jejich ne vždy perfektní herectví. Vadil mi Robert Nebřenský, jeho obsazení nechápu. Zezačátku film téměř postrádá jakýkoliv děj, což mi ale vůbec nevadilo. Divákovi je předkládána jedna scéna za druhou, které obvykle končí bez pointy, stmívačkou, což je ale velmi zajímavý a originální režisérský postup - očividné věci není třeba zbytečně doslovně vysvětlovat. Jde především o vykreslení atmosféry války, což se Marhoulovi podařilo na výbornou, je to skoro taková malá česká verze Mariňáka.) (08.09.2008)