Most do země Terabithia

Soundtrack Aaron Zigman: 1. I Learned From You - Miley Cyrus [3:24] ,2. Try - Hayden Panettiere [3:19] ,3. Keep Your Mind Wide Open - AnnaSophia Robb [3:36] ,4. A Place For Us - Leigh Nash/ Tyler James [4:01] ,5. Another Layer - Jon McLaughlin [3:30] ,6. Shine - The Skies of America [3:52] ,7. Look Thorugh My Eyes - Everlife [3:11] ,8. Right Here - Jeremy Camp [4:13] ,9. When You Love Someone - Bethany Dillon [3:30] ,10. Seeing Terabithia [1:07] ,11. Into the Forest [5:59] ,12. The Battle [6:12] ,13. Jesse's Bridge [1:34], (17.05.2011)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Čekal jsem od toho něco jako druhou Narnii, to se sice nepotvrdilo, byl to spíš takovej dětskej film než fantsy pohádka, ale to mi nějak nevadilo a fakt mě to bavilo, dokonce sem si oblíbil i dětský herce a to docela dost a proto mi fakt zkazilo náladu co se odehrálo na konci, do tý doby to byl děsně pohodovej film, hlavně zásluhou AnnaSophia Robb, která bude podle mě druhá Elisha Cuthbert za pár let. Myslim si, že takovýhle filmy by měly končit trošku jinak a jen kvůli tomu dávám 3, jinak bych dal určitě víc. (07.05.2007)

Jedna z nejkrásnějších věcí na světě je dětská fantazie. Fantazie, která se v moderním světě čím dál více a rychleji vytrácí. Proto děkuji za filmy podobného námětu, kde i dospělá duše na chvíli zapomene na každodenní povinnosti.. Ne že by to byl můj případ, já si svůj kus fantazie, který se mi při dospívání zmenšil, pořádně bráním. Vždyť je krásné na pár chvil utéct do svého světa a nechat problémy v realitě. A tak jako utíkali Jess a Leslie do svého království, já každý den utíkám do světa filmu. A když mám možnost vstoupit do příběhu, jež je kouzelný jako právě Most do země Terabithia, moje srdce plesá :o) (27.02.2010)

Námět je nosný a základní myšlenka, že přátelství a lidská fantazie dokáže překonat spoustu problémů a zkrásnět okolní svět, je nepochybně pravdivá a hluboce lidská. Potíž mám ale se zpracováním, které mi přijde šablonovité, emočně vykalkulované (zejména svým závěrem) a režijně konvenční. Nebyl jsem ani spokojený s hereckým obsazením, především u dětské části hereckého ansámblu - ne že by děti hrály vyloženě špatně, ale jejich představitelům scházelo charisma. V neposlední řadě mi vadila i úroveň triků, byť to je záležitost, na kterou obvykle nekladu zřetel. Celkový dojem: 50 %. (31.01.2009)