Vase de Noces
Wedding Trough
Obsahy(1)
„Ohromnou cenu má v lásce to, co se zve perversí a neřestí: jsou to způsoby nejrevolučnějšího myšlení a jednání,“ píše Dalí ve své Viditelné ženě. V případě jednoho z nejneuvěřitelnějších filmů, jaké kdy byly spatřeny na plátnech kinosálů, autorského snímku belgického milovníka surrealismu a dokumentaristy (sic!) Thierryho Zénoa Svatební váza, jde ovšem o projevy milostného citu mezi mužem a prasnicí, z něhož vzejdou krásná trojčátka, přičemž ona revolučnost spočívá mj. v touze muže nahlédnout své nitro skrze pojídání vlastních výkalů. Bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální asketizmus kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidosními (zakopávání svině zaživa) i alegorickými (hlavy panenek nasazované malým prasátkům) výjevy, je obsazen jediným hercem, uzavřen do zcela oříznuté lokality rozpadající se farmy obydlené rozličnou faunou a doprovázen výhradně bizarní varhanní hudbou Alaina Pierra. Sólový protagonista této při vší divácké náročnosti podivuhodně mystické podívané, Doménic Garny, ve své kreaci starostlivého „otce“ zvířátek i prasečí dělohou přitahovaného degustátora exkrementů, dokonale evokuje tón celého filmu – naprostá tvůrčí serióznost až vážnost v souvislosti s neodolatelnou chorobností vize ve výsledku působí mimořádně zábavným, zvrhle komickým dojmem. Dlouhou dobu zakazovaná, i odvážnějším publikem a kritikou skandalizovaná filmová pocta surrealistické poezii odpudivosti a metodě psychického automatismu je uměleckou reflexí navenek i dovnitř obrácené všemohoucí vášně po uchopení trapně kauzální reality. Zoofilie a koprofagie jako bestiální fetiše člověka, sevřeného obsesemi všeprostupující smrti a neproniknutelných tajemství života. „První skutečně schizofrenní film,“ volali kdysi největší zastánci díla Boris Lehman či Henri Michaux… (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (73)
Pojďme si na následujících řádcích SPOILERoidně vysvětlit, proč je Svatební váza klasickým konfliktem liberálních a konzervativních hodnot a tragédií vztahu mimo tradiční instituce alá Faust a Markétka, a nikoli samoúčelným rádoby šokujícím experimentem, jak by se snad mohlo některým prosťáčkům zdát. Zkušená, životem protřelá svině nechce skončit jako svobodná krůta, kterou si může obskočit, kdo chce a kdy chce, je si vědoma, jakého drbání je schopna místní silně konzervativní drůbež, přesto ve chvilkové slabosti podlehne svodům předmanželského sexu iniciovaného nepraktickým snílkovským usmrkánkem. Se znalostí toho, že usmrkánek je neschopný závazku a vážného vztahu, se nejprve pokusí jako klasická tragická hrdinka oběsit na zvonu, načež se vydá trucovat na seník. Nezodpovědnost partnera je dále ilustrována tím, že si jde raději pouštět draka, než aby pomáhal s kojením čerstvě povitého potomstva. Tlačen do sňatku a buzerován konzervativně založenou sviní podléhá laciné roztomilosti potomků, kterým nakonec dává přednost před láskou. Jeho iluze jsou ale konfrontovány s drsnou realitou, když zjišťuje, že na výchovu rozjívených dětí nestačí, na koníčky dávno nemá čas a že vůbec v přejímání tradičně ženských povinností selhal na plné čáře. Věren svému charakteru se problém pokusí definitivně eliminovat. Žalem šílená svině to pak vezme Viktorka style a muži nezbývá, než se dát na pokání. Takže: tradice a společenské zvyklosti si z fouňovského pocitu svobodomyslnosti porušujte, ale buďte připraveni si doslova vyžrat, co jste si nadrobili, protože jedině přijetím zodpovědnosti se dostanete do nebe (což je z pohledu prasnice jistě šílená nespravedlnost). ()
Jedno musím uznať, chlapík mal celkom slušné hospodárstvo. Stravu ale musel mať na hovno, pretože na tej toalete sa celkom vytrápil. Pred tým, že jeho partnerkou bola prasnica, a že si zabil vlastné - teda asi boli jeho - deti, zatvárať oči nebudem, veď všetko sa to deje aj v skutočnom svete. To, ako to celé ukončil mu schvaľujem. Zéno priviedol na plátno niekoľko ľudských úchyliek a odel ich do čierno-bieleho hávu bez slov. Hudba bola vskutku zaujímavá a herecky to bolo tiež slušné ... predovšetkým prasnica bola prirodzená. Zdržím sa tentokrát hodnotenia. ()
Totální prasárna! Doslova! Asi nejsem cílová skupina. Nějak ve mne nezanechal dojem pohled na retardovaného pána, který tráví čas na své farmě trápením zvířátek, znásilňováním zvířátek, vražděním zvířátek, kakáním a pojídáním svých hovínek. Líbilo se mi snad jen hudební podkreslení jednotlivých aktivit, které je činilo ještě nechutnějšími. Párkrát mi bylo mírně nevolno. Většinu stopáže jsem se ovšem nekonečně nudil, neboť snímek je tvořen v podstatě pouze opakovací smyčkou výše zmíněných nechutňačin, přičemž 80 minut v tomto případě utíká nepěkně pomalu. Režisér se zřejmě nepokoušel sdělit nic hodnotnějšího, než že je člověk téměř prasetem. Vždyť i genetickou informaci v sobě nosíme podobnou, proto se zřejmě pánovi podařilo zplodit s prasátkem potomstvo. WOW! To je opravdu myšlenka hodná hromadné masturbaci u tohoto klenotu kinematografie. ()
Je docela zábavné číst tady tu řadu "výkladů" a "vyjevení" tohoto podivného filmu ... Ono mi to připadne jako s Biblí, hromadu nesmyslných mouder si každý člověk může vyložit jinak. A ještě větší sranda je, když to vtklouká do hlavy druhým. Tenhle film není ani tak extríémní, nebo divný sám o sobě. V rámci jisté podstaty jde o systematicky sestavený polodokument o životě na osamoceném vesnickém dvorku. To, že se místní chlapík až příliž sžije s místním zvířectvem není až zas tak příliš nenormální, jak se možná někomu zdá. Ono se tam skoro ani moc neděje něco úplně "wtf", out, mimo apod. Tohle všechno se může dít, prostě jinej kraj, jinej mrav, na vesnici maj lidi a lidi k zvířatům prostě blíž. Samozřejmě to píšu s úsměvem, ale ne s nadsázkou, já tam neviděl něco, co by nebylo nějak extrémně nenormální. Filmově je to podáno stylově, pěkně, vesele a exteticky. Chvílemi se jedná sice o maximální extetický hnus, ale pořád to estetické je. Nic surealistické jsem v tom neviděl, věci se dějí, protože se v přírodě prostě dějí a nikdo neví proč a z jakého důvodu. Největší sranda začne, když mraky intelektuálů začnou bádat nad tím, co tím chtěl tvůrce říct a co je smyslem filmu!! :-)) Nesmysl ... Takhle se přece na ten film pohlížet nedá ... Ne že by to bylo divný ten film, ale je to hnusný. Chvílema hodně hnusný (žraní hoven, blití). No, ale někdo má rád holky, někdo zase vdolky (z hoven), někdo zase prasnice, jsme jenom lidi!! Že jo ... A co žene přírodu a člověka stále vpřed a dává všemu smysl?? No přece LÁSKA!!! A to je jedinná skrytá myšlenka filmu - láska fyzická, láska narcistní, láska k Bohu, láska k přírodě, nemilosrdná láska přírody k sebe samé ... Nic víc. Zajímavé, chvílemi vtipné, chvílemi neskutečně nechutné a odporné!! ()
Prečo festival otrlého diváka? Nazývajme veci pravými menami, viac by sa hodli názov festival úchylného diváka. Zrejme nie som umelecky tak na výši, aby som docenila podobný klenot kinematografie a nadšene chrlila superlatíva o tom, ako nádherne je požierač hovien a zoofilný deviant stvárnený a čo všetko jeho odpudzujúce a choré správanie symbolizuje. Takéto a podobné výtvory vo mne dokážu vyvolať len nauzeu a som za to skutočne rada. Myslím si totiž, že niektoré hranice nie je nutné, za každú cenu, prekročiť. Mystiku si predstavujem rozhodne úplne inak a neláka ma ani hĺbanie nad tým, ako sa vlastne vyberá hudba, ktorá vhodne podfarbí požieranie výkalov či sexuálne zneužívanie zvierat. Pre mňa by malo rovnakú umeleckú hodnotu, keby sa tvorcovia natočili pri sraní a pustili si u toho trebárs aj Morriconeho, taký som ja barbar! Filozofovanie o hovne nie je nič pre mňa. ()
Galerie (3)
Photo © Zéno Films
Reklama