Hodiny

Asi jsem se zbláznil, ale dávám tomuhle vybroušenýmu diamantu, briliantu, perle na nádherném šperku jen hvězdu. A to asi za Eda Harrise, kterýho mám rád už od Propasti. Jinak absolutně nechápu, co je na tom tak úžasnýho. Musel jsem ten blábol (a zažranci mi tento termín odpustí) vypnout po třičtvrtě hodině. A to dávám obvykle filmu, aby mě chytl hodinu. Dodíval jsem se dokonce i na Pána Prstenů a to už je co říct. O co tu jde? Jak jsem pochopil, tak jen o to, že tři ženský mají obyčejnej život a jde to s nima s kopce. Všichni to hrajou skvěle, ale to je pravděpodobně tím, že to nemusí nikdo hrát. To známe všichni. A na dvd se na to ještě dívat nepotřebuju, to už bych do tý řeky skočil možná taky. Třeba je to skvěle zahraný, skvěle obsazený a skvěle hodnocený všema kritikama světa, ale mně to nic nedalo, tedy kromě pocitu, že jsem promarnil skoro hodinu ze svýho života. PS. to co říká sharky je neskonalá pravda (05.12.2005)

Kedze tento film patri medzi najoblubenejsie dramy uzivatelky Madison, musel a chcel som si ho pozriet s nou a urobil som dobre, pretoze mi niektore prepletene casy roznych postav podrobnejsie vysvetlila. Mna nielen prekvapil zaujimavy scenar, ale aj herecke obsadenie, kde sa stretli najväcsie hollywoodske hviezdy, ktore nie je podla mna jednoduche zohnat do jedneho filmu, ale podarilo sa. Nesmiem zabudnut i na genialny soundtrack Philipa Glassa, ktory tomu filmu pomohol vdychnut tu dramaticku alebo depresivnu atmosferu, pretoze kazdy z tych hrdinov trpel nejakou depresiou alebo chorobou a aj to znamenalo pre hercov vyzvu si tieto postavy zahrat a vyplatilo sa. Na nepoznanie zmenena Nicole Kidman ziskala Oscara za najlepsiu herecku v hlavnej ulohe. To stastie uz nemali Ed Harris, ktoremu sosku vyfukol Chris Cooper za vedlajsiu ulohu v drame ADAPTACIA (2002) alebo Julianne Moore, ktorej pre zmenu sosku prebrala Catherine Zeta-Jones za muzikal CHICAGO (2002). Julianne Moore bola v tomto rocniku Oscarov nominovana este aj za dramu DALEKO DO NEBE (2002), aj v tomto filme vysla naprazdno. Meryl Streep alebo John C. Reilly neboli vobec nominovani za Hodiny, avsak obaja boli nominovany za hercov vo vedlajsich uloh v inych filmoch, v ktorich tiez vysli naprazdno - Reilly za muzikal CHICAGO a Meryl Streep za ADAPTACIU. Dost prepletene, ale herci mali stastie zahrat si v kvalitnych filmoch, ktore sa doslova bili o Oscara :-) V kategorii najlepsia rezia prebral sosku Daldrymu Roman Polanski za vojnovu dramu PIANISTA (2002), aj ked nie osobne, kedze Polanski ma dlhodobo zakaz vstupu do USA a v kategorii najlepsi film zvitazil uz spominany muzikal Chicago. _________ Nicole Kidman - (Virginia Woolf) +++ Julianne Moore - (Laura Brown) +++ Meryl Streep - (Clarissa Vaughan) +++ Ed Harris - (Richard Brown) +++ Stephen Dillane - (Leonard Woolf) +++ Miranda Richardson - (Vanessa Bell) +++ John C. Reilly - (Dan Brown) +++ Toni Collette - (Kitty) +++ Claire Danes - (Julia Vaughan) +++ Jeff Daniels - (Louis Waters) +++ (24.09.2011)

Nemůžu se ubránit myšlence, že by mě Hodiny mnohem víc uchvátily, kdyby byly CELÉ o Virginii Woolfové. Ale to je jenom můj názor, navíc ani sám nevím, proč ten pocit mám, když i příběhy Laury Brownové a Clarissy Vaughanové jsou plné tragiky a emocionálně jsou velice silné a dobře vím, že bez nich by Hodiny byly úplně jiné... Co ale vím jistě, že v tomhle ryze ženském filmu se neztratili ani mužští herci, obzvlášť Ed Harris (proč se mi vybavil Pollock?), který byl podle mě na Oscara. Ani na vteřinu jsem se u Hodin nenudil, i když přiznávám, že bych vydržel civět na obrazovku s nastraženýma očima a ušima, kdykoliv bych zjistil, že "Tady je Glassovo". Myslím, že Hodiny budou zrát jako víno...ne objektivně, ale pro každého z nás, tak jak budeme procházet tímhle světem...ale jestli nakonec získají další rozměr nebo zoctovatí a budou působit víc zklamání než potěšení, to se neodvážím odhadnout ani u sebe. (19.05.2006)

Čeho si na Hodinách cením je, že všechny tři příběhy (nebo větve) jsou i přes potenciální nudnost solidně napínavé. Když tak nad tím přemýšlím, skoro se v nich nic nestalo ( když nepočítám pár mrtvol) a stejně si mě dokázaly získat a upoutat na celou dobu. Určitě za to mohou výborné výkony všech představitelek. Snad za to může i Glassova hudba, která je na samostatný poslech úplně o ničem, neboť autor pouze a jenom opakuje postupy z předchozích prací a ještě to balí do (pro mě) nesnesitelného klišé, nicméně ve filmu to (ne)překvapivě funguje velmi dobře. Bohužel film jako celek se mi do paměti vryje jako nepříliš zajímavý. Možná, že kdyby se snímek více soustředil na depku Virginie, zasáhl by mě znatelněji, ale takhle ho vnímám spíše jako rutinní, ovšem kvalitní, práci. (13.11.2007)

Už napoprvé se mi tento film velice líbil, ale teprve teď, po druhém shlédnutí, vím, že je to jeden z nejzásadnějších filmů, které jsem kdy viděla. Ohromující je fyzická přeměna Nicole Kidman, které Oscar patří zcela právem, podobný herecký výkon se vidí jednou za pár let. Nejpřitažlivější z tří příběhů tří různých, přesto sobě navzájem velmi podobných žen, pro mne byl ten s Julianne Moore (paní Brownová), která žije zdánlivě šťastný život, ve kterém se ale dusí. Slovy Clarissy Dallowayové - její život je tak nesnesitelně triviální a ona sama, aniž by chtěla, je nucena řešit jen samé prkotiny, jako je narozeninový dort pro manžela. Na popud filmu jsem četla i knihu, srovnání je skutečně zajímavé, zejména proto, že film i kniha dokáží fungovat samostatně a obé jsou výjimečná umělecká díla. Ano! Dokonce i Amričané jsou s to natočit skutečně umělecký film. A na závěr musím říct, jak je pro mě zarážející, nakolik se mé pocity z vlastního života častokrát podobají postavám z knihy/filmu. Snad to je pravý důvod, proč nyní čtu "Jákobův pokoj" (mimochodom vynikající román Virginie Woolfové) a brzy se snad propracuji i k "Paní Dallowayové", pokud do té doby nezjistím, že někdo musí zemřít, aby ostatní mohli konečně šťastně žít... (04.02.2006)