Interview

Nebudu chodit kolem horké kaše - miluju konverzačky a tenhle film mě jednoduše dostal. Ale kdo by (podle obsazení) předpokládal, že tohle bude one man show Stevea Buscemiho (který podal zatraceně dobrý výkon, to bez debat) by byl na omylu - tohle je one woman show Sienny Miller. Na prostoru 84 minut vám dokáže, že je to parádní herečka, které když se do ruky dostane něco velkého (myslím scénář, vy prasata! :-)) tak se chopí šance a prostě vynikne. Nad všechno a nad všechny. Jinak to, že tento film je remake, jsem se v podstatě dozvěděl až tady, protože o tomhle filmu jsem před zhlédnutím nevěděl nic - ani že tu hraje Steve či Sienna, natož že by to měl být remake. Originál si seženu a zatím tady nechám plný počet. Už se mi dlouho nestalo, abych se v jedné chvíli smál a v druhé mě napadlo, že tohle je neskutečné drama. Navíc ten závěr… Opravdu, tento film stojí za to zhlédnout. 100 %. (26.08.2011)

Steve Buscemi není příliš zkušený režisér, ale je si toho vědom a tak si nebere příliš těžké filmy. Ani tentokrát neudělal výjimku a jako svou poctu Theo Van Goghovi natočil jeho vlastní interview. Jako herec mi nevadí, ale v hlavních rolích ho stále nemusím. Naopak Siena Miller se stále více přibližuje herectví a odchází od modelu "hezké holky, co nic neumí". Velká část snímku se odehrává v apartmánu jedné hororové hvězdičky, kterou hraje právě Sienna Miller a konečně vytahuje z rukávu všechny svoje tajné zbraně, které toužilo vidět tolik diváků předchozí snímku Warholka. Přes svou jednoduchost je Interview konverzačním snímkem o lidech a jejich svědomí. Hned na začátku je trochu levně odkázáno na zemřelého režiséra Thea Van Gogha a pak už se rozjede slovní přestřelka u vína a drog, která nebere konce, dokud si nevychutná mučitel svou oběť. Celá konverzace mezi kočkou a myší, v které se každým okamžikem mění role a do závěru nevíte, kdo říká pravdu a kdo lež, je svým způsobem úžasná. Bohužel také velmi zdlouhavá, nic neříkající a příliš vykonstruovaná. Siena Miller se mi líbí, ale stále mě nepřesvědčila, že dokáže zahrát ženu jakéhokoliv názoru s naprostým přehledem, kterou by divák ihned obdivoval ne kvůli kráse těla, ale vnitřnímu kouzlu. Škoda vykonstruovanost, kterou několik uživatelů vytýkalo např. úžasnému snímku Crash. Doufám, že po Interview změní názor o tom, co toto označení filmu znamená. Interview je snímkem od otázkách a odpovědích na ně, které možná někdy sami nechceme slyšet. (21.09.2007)

Neznat Interview podle van Gogha, zábavná konverzační hra bez vítěze. Takto: nápadné a málokdy nápadité odkazy k originálu, k jeho tvůrci a zemi původu (ponechání jmen postav, náklaďák s nápisem Van Gogh Movers, televizní hlasatelka jménem Donna van Dam…) jenom zbytečně upozorňují na nepůvodnost díla a neschopnost přijít s něčím stejně jednoduchým a přitom originálním. A Katja Schuurman hrála Katju Schuurman lépe než Sienna Miller (možná proto, že hrála méně). 70% Zajímavé komentáře: Visáč, mm13, Lyncha (09.07.2010)

V životě si každý čas od času a někteří docela pravidelně nasazujeme masku a hrajeme své role. Tenhle film je o střetnutí dvou hráčů, novináře a mladé herečky, kteří se snaží hrát své role a uhrát co nejlepší výsledek. Interview je film, který patrně má divadelní předobraz, protože celá zápletka je ideálně vystavěna pro divadelní prkna. Jestli stojí za to Interview vidět, pak je to díky obsazení, protože Sienna Miller i Steve Buscemi se hodí do svých rolí jak typově, tak svým výkonem a propůjčují celé zápletce relativní hodnověrnost, protože scénář té hodnověrnosti zrovna moc nenabízí. Je to příliš vykonstruované a jednání obou aktérů jsou afektovaná a jejich strategie překombinovaná. Už jen to, jakým způsobem se novinář dostane do bytu nedostupné hvězdičky, moc spoléhá na scénáristický konstrukt, protože v reálném životě by ona nabídka nepřišla. Celé je to prostě hříčka s vyšperkovanými dialogy, která je vystavěná na efekt pro oko a ucho diváka, než jako příběh z reálného života. Celkový dojem: 60 %. (03.12.2010)

60% - Steva Buscemiho mám moc rád, a toto jeho dílko jsem si užil. K nadšení jsem měl ale daleko. Jedná se o komorní konverzačku, v níž se však po té „konverzační“ stránce tolik zajímavého neděje. Během příjemných osmdesáti minut divák zažije několik náladových obratů, které po hříchu časem nepřekvapují a pateticky nudí. Něco na tomto filmu je scénaristicky nedotažené. Nevím, zda-li je to nepříliš velká přesvědčivost celé situace, či absence nějaké pointy, nebo oboje. Jisté je, že jsem z kina odcházel s pocitem, že jsem byl svědkem podivného chování dvou lidí,že mi to přišlo docela zábavné, ale taky bohužel „kde já už jsem to jen viděl...?“. (18.09.2007)