Veselé Velikonoce

Zacatek je "jen" fajn, Belmondo objizdi svy milenky a nezalekne se jakyhokoliv kaskaderskyho kousku. Ale v momente, kdy ho manzelka nacapa s mladou Marceau, coz je nekdy po dvaceti minutach, zacne naprosto ultimatni komedie, kde je Belmondo neustale vynervovanej a hazi jednu hlasku za druhou. Proste hodina dokonalejch dialogu. Asi si ke konci pak tvurci rekli, ze kdyz uz maj Belmonda, moh by predvest i nejakou akci, takze zaverecna jizda autem a bitka pusobi sice lehce zbytecnym dojmem, ale je naprosto dokonala. Navic mladicka Marceau se vubec nestydi a jeste hraje slusne a Belmondo svuj komedialni talent rozvinul na maximum, takze jsem se perfektne bavil. (01.11.2009)

Komu není shůry dáno, z velikonoční koledy nic nevypráská, ani kdyby se v ní vyskytovaly tak vybrané kraslice jako tradičně neodolatelný Jean-Paul a tradičně krásná Sophie. Protože to, co těm dvěma provádí scénář, není nadílka v podobě nezapomenutelného filmu, ale výprask maskovaný coby zběsilá a chvílemi dost hloupá taškařice, kde nikdo neví, čí je. No nic, třeba se do příštích Velikonoc stane zázrak a ze mě chlap, aby mi nahá Sophie Marceau stačila ke štěstí. (02.04.2010)

Stephane Margelle (Jean-Paul Belmondo), majitel stavební firmy, šťastně ženatý má ale jednu drobnou vadu. Je nenapravitelný proutník - jak potká nějakou mladou a hezkou ženu, nedá si pokoje dokud ji nedostane. Když jednou takto potká mladou Julii (Sophii Marceauvou), která se právě rozešla se svým přítelem, a už se schyluje k nejlepšímu, náhle vchází do bytu jeho manželka. Aby situaci zachránil, Stephane začne tvrdit, že Julie je jeho dcerou z prvního manželství. A Julie se k této hře ochotně přidá... Ze všech stran jsem slyšel tvrzení, že tento film je nejlepším Belmondovým filmem, a ať určitě neváhám a podívám se na něj. A tak se stalo, že jsem z filmu trochu rozpačitý. Že bych se nebavil vůbec nelze říct, hlavně první hodinka je hodně dobrá - trojice Belmondo, Marceau a Marie Laforêt - je úžasná, a jejich hádky jsou prostě skvělý. Jenže pak si někdo řekl, že co by byl film s Belmondem bez nějaké větší akce, a tak je závěrečná půhodinka jen hloupou akcí, která kazí celý můj dojem z předchozí části filmu - nemá na předchozí děj žádné hlubší navázání, prostě tam tak je. Když budu chtít vidět akční film s Belmondem, tak si pustím ten, který si nehraje na nic jiného - tohle měla být komorní komedie (věřím tomu, že Jean Poiret ve své divadelní hře o honičce autem a rozbíjení oken a rvačce všech se všemi nic nepsal)... (02.06.2013)

Povedená taškařice a nemilé faux pas. Posadíte manželku do letadla, v prázdném bytě se těšíte na sechsuální radovánky s mladou, šikovnou Francouzkou a ona se vám nečekaně vrátí ženuška zpět. TRAPAS, řeknete si: do prd..e - rychle - co teď?! Odmyslím si, že na obrazovce vidím velkou ikonu francouzského filmu a pomyslím si jak je ten chlápek, jako načapaný nevěrník, pohotový. Vymyšlené výmluvy sype z rukávu jako barový kouzelník na poslední štaci svého turné, jen aby si zachránil záletnou kůži před přirozeně zvídavýma otázkama své ženy Sofie. Nepřestanu se mnohdy obdivovat, že možná i v reálu existují ženy, které dokáží být ženiálně rafinované, velice chytré, a veliké ve svém charakteru, aby nakonec byly ony těmi vítězi. (20.04.2014)

Klasický příklad současného francouzského bulvárního divadla zpestřeného opulentní závěrečnou destrukcí. I když se od Brouka v hlavě či Dámy od Maxima (Bonjour Monsieur Feydeau o:)) vůbec nic nezměnilo a základní syžet frašky už se drží mramorizován přes sto padesát let, je přesto zábavné sledovat Belmonda v roli záletněho manžela. J´aime la France! (15.09.2008)