Šprti

NUda, nuda, nuda. Otřesní herci, otřesné zahráno. Strašný příběh, respektive o naprostem hovně. Je tam trošku přegejováno. Vedou se tam zhovadilé kecy, cituje se literatura a podobné hovadiny. Protpěl jsem to, ale je to otřes. Být v takové třídě, mlátím všechny hlava nehlava, včetně učitelů. Naprosto zbytečný film, který nic nepřináší a dějově je naprosto chudý )teda pokud tam někdo nějaký děj najde). (15.02.2009)

Tenhle film jsem měl ve své filmotéce už asi 2 měsíce, ale nějak jsem ho založil mezi ostatní filmy a zapomněl na něj. A na tento film jsem si vzpomněl až někdy před třemi dny, když jsem psal biografii Richardu Griffithsovi, který zde hraje hlavní roli. A dozvěděl jsem se, že tenhle film byl napřed stvořen jako divadelní hra, ve které právě Griffiths exceloval v roli učitele Hectora a za kterou obdržel několik prestižních divadelních cen. Není proto divu, že po úspěchu, kterou tato hra zaznamenala v Londýně i na Broadwayi byla zfilmována. A tak jakmile se mi naskytla první volná chvilka, tak jsem disk zasunul do přehrávače a zhlédnul tento film. A musím říci, že jsem nebyl zklamán. Očekával jsem od tohoto filmu hodně a má očekávání byla, dá se říci, skoro až přehnaná. Ale nebyl jsem zklamán! Nejedná se o komedii, to říkám rovnou. Je to patrně něco mezi tragikomedií a dramatem. Každopádně zde všichni herci excelují. Filmu vévodí Richard Griffiths, kterému role učitele s novátorským a experimentálním přístupem velmi sluší. Opravdu mu všechno naprosto věříte a já sám za sebe mohu říci, že bych si přál mít takového učitele. Překvapením jsou rozhodně všichni mladí herci, kteří podávají velmi vyrovnané výkony. Tenhle film jako celek funguje, to je více než jasné. Avšak nedoporučuji ho těm z vás, kteří by ho chtěli sledovat jako oddechový film. U tohoto filmu se musí trochu přemýšlet a věnovat mu pozornost, jinak se v tom ztratíte. Rozhodně to není film pro všechny diváky. Film je dělaný spíše na umělecký dojem, a je to na něm vidět. Není to tuctová záležitost, jakých Amerika produkuje každoročně velké množství. Je to citlivý umělecky laděný britský film s jakýmsi poselstvím, že možná ne vždy se vyplatí lpět na zažitých stylech výuky. A já byl naprosto nadšený! Uživatel dezorz porovnává snímek se Společností mrtvých básníků. Jistě, i tak to lze vnímat, jako určité porovnání, protože jak Robin Williams ve Společnosti mrtvých básníků, tak Richard Griffiths v tomto filmu praktikují netradiční styl výuky. Ale přesto bych to nesrovnával, jelikož Společnost mrtvých básníků je americké produkce a jedná se spíše o komerční záležitost (i když tento film považuji za jeden z nejlepších filmů vůbec), kdežto toto je opravdu umělecky laděné a půlce diváků se ten film bude líbit a půlka ho nepochopí a vypne to po určité době, aniž by to dokoukala. Já za sebe říkám, že mě se to líbilo, a proto uděluji čtyři hvězdičky, celkově to je nějakých 85%, ale nevylučuji, že po dalších zhlédnutích hodnocení navýším. Každopádně já mám zážitek na hodně dlouhou dobu. Škoda jen toho konce, který nenabízí klasický happy-end a divákovi hodně tlačí na city, ale to se dá jistě omluvit v kontextu předchozího děje a sledu událostí. (06.05.2008)

Movie version is trying to present conversations with clever backgrounds, but it is very hard to be interested in the individual characters, when most of the scenes are coming and going without broad sense. If you want to have insight into english educational system then The History Boys are quiete good example with focus on age before going to university. (15.09.2017)

Čo na to povedať? Školský systém na míle vzdialený tomu zo slovenských a českých lúk a hájov, takže človek má od začiatku ťažkosti sa s problémami dotyčných "historických chlapcov" (navyše šprtov, aspoň podľa prekladu, a to hraných trochu obstarožnými tridsiatnikmi) identifikovať. Ak nie je gay, tieto ťažkosti sa v prípade viacerých postáv stupňujú. Ako historik som tam však zaujímavé momenty našiel (ako učiť a vykladať históriu - ako využiť historiografiu). - K sotva popierateľnej dejovej nudnosti pristupujú podľa mňa ubíjajúce, britskú mládež 80. rokov pravdepodobne rovnako málo ako slovenskú začiatku 21. storočia vystihujúce dialógy a orákulá, pôsobiace ako presexualizované (uznávam, to asi sedí) a žoviálnosťou prešpikované rádoby vtipné už-už intelektuálne zaobalené nič ("Jsem Žid, jsem malý, jsem homosexuál a žiju v Sheffieldu. Jsem v hajzlu."). Nejednoznačnosť tohto filmu najlepšie vystihuje fakt, že scéna Hectorovho srdcervúceho plaču mi pri prvom pozeraní prišla silená, lacná a priehľadná, pri opakovanom zhliadnutí v snahe nadviazať na doteraz videnú časť filmu počas druhého pokusu to dopozerať na mňa ale oná ťažoba pocitu premárneného života naozaj nekompromisne dopadla. - Film nie pre každého; nie ako médium nejakého posolstva, určite nie ako kulisa k popcornu. Vďaka niektorým scénam a námetom na úvahy si to asi ale eventuálne budem ochotný pozrieť v repríze, takže to na mierny nadpriemer nateraz u mňa dosiahne. (11.02.2012)