Neuvěřitelný život rockera Coxe

Walk the Line patrí u mňa jednoznačne na prvé miesto a toto je jeho celkom slušná paródia. Vôbec som nevedel o čom tento film je ale už po prvých štyroch slovách ma napadla podobnosť práve s WTL a o pár sekúnd, keď som uvidel siluetu muža opretého o stenu, začínal som tušiť o čo asi pôjde :) Väčšina ftípkov sa naozaj vydarila, skutočne som sa schuti zasmial ale ku koncu to mierne strácalo na kvalite. No a hudba, pri prvom zhliadnutí ma až tak veľmi neoslovila ale keď som film videl druhý krát (o týždeň, asi som mal lepšiu náladu) sa mi celkom zapáčila :) (75%) (23.03.2011)

John C. Reilly se zkamarádil s Willem Ferrellem, natočili spolu nevtipného Rickyho Bobbyho a Reilly před jejich další spoluprácí (Step Brothers) stihl natočit parodii na hudební životopisné filmy, tentokrát ale bez svého komediálního vzoru. Walk Hard je klasickým zástupce "ferrellovek", očekávejte tedy spíše absurdní humor, který často balancuje na hranici trapnosti, nehybí zde ani pro tento druh komedií typický přemrštěný patos a celé to je krajně nekorektní (rasistické narážky,přepůlené děti a spousta, ale opravdu spousta sprosťáren nejhrubšího zrna). Samotný Reilly se v porovnání s minulými komediálními pokusy, výrazně zlepšil, už tak okatě nepřehrává a konečně je více vtipný než trapný. Film je doslova nabitý šťavnatými cameo rolemi, za zmínku stojí hlavně Jack Black jako Paul McCarthney, Paul Rudd jako John Lennon nebo Patrick Duffy jako...Patrick Duffy. V porovnání s všemi těmi krajně nevkusnými a vyprázdněnými parodiemi posledních let je Walk Hard milým překvapením, ale na takové klasiky žánru, jako jsou Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, rozhodně nemá, na to je tenhle film až moc rozvleklý a ne vždy tak vtipný, jak mohl být. V čem ale tento fiktivní životopis vyniká, jsou parádně zobrazená období od 50. let až do současnosti , což se v tomhle žánru jen tak nevidí. (13.04.2008)

nadprůměrná parodie na muzikantské životopisné filmy s Johnem C. Reillym, nabývajícím v tomto filmu nového rozměru, v hlavní roli. Některé vtípky jsou moc povedené ("smell that shit baby" nebo meditační seance s Beatles), některé až trapné, ale vtipná stránka jednoznačně převažuje. V druhé půli mi to už přišlo lehce utahané (koukal jsem na 120 minutový Director's Cut), takže hodnotím lepšími ***. (15.11.2009)

U prvoplánové parodie na životopisná dramata muzikantů byste nečekali, že bude hudební vložka tak kvalitní a chytlavá. Hlavně ústřední Walk Hard nebo Guilty as Charged jsou pecky a přímo z nich čiší legendární Cash. JCR byl pro mě vždycky až ten další a třeba Ferrella, se kterým si je typově nejpodobnější mám o něco radši. Každopádně tady hrozně mile překvapil, i když mě primárně nalákala Jenna Fischer. (16.10.2020)

Kdyby byl Dewey Cox skutečným muzikantem, jeho hudbu bych poslouchal nejspíše hodně často. S texty, hudbou a celkově s písněmi si tvůrci dali záležet paradoxně nejvíc. Je to trochu škoda, protože některé fórky nedosáhnou ani na metu průměrnosti a pár scén vyzní do ztracena (připomínky si nechte pro sebe, viděl jsem director's cut), ještěže krom hudby je tu překvapivě obstojný John C. Reilly, kterého bych si v podobné roli předtím představit nedokázal a chytrý humor, díky kterému se u mě Apatow (po 40 let panic) posunul zase trošku výše. Pár vkusných cameo roliček potěšilo, masochistická erotická scéna pobavila a Jenna Fischer okouzlila. Na film s tak nízkým hodnocením jsem se neskutečně bavil a nemůžu hodnotit jinak. (30.03.2009)