Můj pes Killer

Rasistické téma. Je to taková snaha o ideální evropský model festivalového díla, tedy spojit pokud možno kontroverzní politicky žádané téma s okatě uměleckým obalem. Tudy vede spolehlivá cestička k trofejím - méně už k divákům. Náladu filmu z neradostného prostředí podporují dvě silné složky, tedy výprava a kamera. Jenže současně je poškozuje čirá schválnost neúměrně protahovaných záběrů; distributor slibuje "drama jednoho dne" v necelých devadesáti minutách, leč pocitově je to nejdelší den v dějinách kinematografie.Můj pes Killer sice buduje periferní podobu sociálního přežívání z míst, kde se nespěchá, což nekonečné chůze i jízdy stvrzují, ale hrdinovo trpné čekání v obchodním středisku už hraničí s obyčejnou provokativní manýrou. Přesně se v něm odráží snaha o "jinakost", která však pouze napodobuje módní vlnu vyloženě festivalových výtvorů. Totéž platí pro hereckou stránku filmu. Coby osobitá sbírka lidských typů jeho obsazení účinkuje, nicméně neherci prostě nehrají, jenom existují. Nejvěrnější okamžiky se totiž odehrávají takřka beze slov, za mrazivé ranní mlhy na vinici, kde chlapec cvičí svého svěřence "Drž! Pusť!" Sousedské vztahy přes plot jsou věcně praktické, příbytky chudé, bezčasí líné, jazyk česko-slovenského pomezí promíchaný a vybydlené romské čtvrti vděčné pro filmařskou šablonu, podle níž si Západ dělá představu o zuboženém východu Evropy. Nechybějí plakátové banality jako vulgární hospodská zášť vyjádřená nápisem Romům vstup zakázán, nemluvě o přehnané "spontánní" reakci okolí. (08.10.2020)

Záběr na krajinu, ve které se vůbec nic neděje- 2 minuty. Další záběr na jinou krajinu- 1 minuta. Další záběr- borec cvičí se psem - 3 minuty. Další záběr- 2 borci si něco vykládají ve vinohradu, co, to je těžko říct, protože je to jaksi česko-slovensky a ještě na ruchovej mikrofon a tohle má- ať nežeru- 5 minut. Na všechno je tady tolik, tolik času... To, co se odehrává na plátně, nemá žádný děj, takže to můžete natahovat kdekoliv čímkoliv, na jednom místě třeba uděláte pětiminutovej přesun partičky skinheadů odněkud někam úplně bez pointy. Jinde chlapík přečerpává víno z jednoho tak pětadvacetilitrovýho demižónu do druhýho, a tady jsem měl režisérku jedinkrát rád, protože ho nechala odtéct jen půlku. V tu chvíli jsem se tomu docela divil, po tom, čím jsem si už s tímhle vysoce uměleckým filmem prošel. Děs běs. V Rotterdamu a ve Villniusu to posbíralo nějaké ceny, což si neumím vysvětlit, ale přemýšlet nad tím odmítám. Chci na to co nejdřív zapomenout a pamatovat si to jen do té míry, že už to nikdy nechci vidět znovu. (08.04.2013)

Mira a její filmografie. Lištičky jsou mor. Můj pes Killer trochu menší mor. Vyprázdněnost, ať to vyprázdní i naše hlavy. Přehnanost (Hodonín! Skalice! Tož já to znám!). Motivace postav na bodě nula. Lepší dramaturgie a možná trochu popustit svoje ego -> takovým tempem to snad ta děvčica jednou zvládne. Pořád lepší Oscarová nominace než česká. Amen. (06.11.2013)

Blízke dardennovskému štýlu, súhlasím s užívateľom Havenohome. No zábery mi tu pripadali často príliš dlhé. Prekročili presne tú hranicu, ktorá mi u belgičanov nikdy nevadila. Napríklad dlhočizné čakanie v nákupnom centre nácka na ženu. Situácia postráda výraznejšiu dramatickosť a to aj v kontexte neskôr odkrytých skutočností. Podobne je to s opakovanými zábermi na zozadu sa kamsi valiaci holý krk a hlavu. Stále sa niekam ide, no vnútorné i vonkajšie napätie je pomerne slabé. Pretože ide len o papiere. Istý posun k dramatickosti ponúka záverečná tretina. Predstavitelia holých lebiek boli autentickí, rovnako prostredie sociálneho strádania, z ktorého sa prostredníctvom hnevu a frustrácie grupuje podstata výkonnej zložky neonacistov. Špecifikum tých slovenských je zviazané s deduškami a babičkami, ktorým bolo za Slovenského štátu švajčiarsky blahobytne. Pekne ukázané, no známe skutočnosti. Ako sonda do motívov frustrovaného skína ujde, forma vcelku tiež, no v deji chýbal nejaký výraznejší, prípadne nový podnet k zamysleniu. Pretože nad tým, čo mi je dlhšiu dobu zrejmé sa zvyčajne ako divák nezamýšľam. (19.03.2013)

Snaha o "evropský art", který v československých vodách zoufale chybí, je chválihodná. Vzít si velké téma a okoukat styl bratří Dardennů ale bohužel nestačí. Slabé výkony neherců v kombinaci se šílenými postsynchrony zabíjí jakýkoliv realismus, který tady na čsfd v komentářích jiní chválí (?!). Témata "rasismu, nezaměstnanosti a disfunkční rodiny" (jak se píše v oficiálním textu distributora) jsou velké sousto, u kterého vždycky hrozí buď banálnost nebo nedořečenost. Můj pes Killer v sobě kloubí oba tyhle nedostatky. V realistických záběrech úspěšných festivalových evropských filmů máte čas přemýšlet o tom, co se děje na plátně....u Killera je to prostá nuda. Hvězdička za film, hvězdička za snahu jít správným směrem. Třeba příště... (15.11.2013)