Rolling Stones

Wohohou, přece nemůžeme usmažit Micka Jaggera?! No to rozhodně ne. Ovšem, jak můj tatínek správně podotknul, zhruba 90% koncertu zní jako představení slušné country kapely a kdyby někdo doufal, že se podívá na/si poslechne vypalovačky od legendy rocku, tak možná trochu zapláče. Ta dechová sekce, ach ta dechová sekce je zlo. (07.05.2011)

Skrze pravopidivný úvod, kdy ani není jasné, o čem to ten Scorsese žvaní a proč je jeden záběr černobílý a druhý barevný, se dostáváme k odpalu divadelní koncertní show, kterou v takovém nasazení (a v takovém věku) umí snad jen Stouni. Především tedy válcuje Jagger osobně a Scorsese stříhá do nekompromisního tempa úvodních tří vypalovaček jeden pěkný obrázek za druhým. Posléze velice trefně střílí i jednotlivá intermezza v podobě vykopaných rozhovorů z televizních archívů. Co si přát víc? Snad jen o trochu nižší rozlišení, aby se na velkém plátně ztratil již notně zhuntovaný kožní povrch hlavních aktérů. Občas to není pěkný pohled, ale co - dopadneme tak všichni. (21.09.2008)

O kvalitách "živých" Stoneů nemá určitě ani cenu se rozepisovat - kdo nikdy neviděl, nepochopí. Scorsese hodně staromódně ukazuje (s opravdovým minimem střihů, tudíž si dědky vychutnáme) jak má vypadat koncertní záznam. Dokumentární vložky s archivními rozhovory jsou celkem zbytečné, ale vždy je jejich závěr promyšleně vypointován vzhledem k samotným Rolling Stones. Osobně bych si přál více zákulisních pasáží, zabývajících se společnou prací těchto dvou obřích entit (MS/RS), protože úvodní přípravná fáze je velmi zábavná. Možná dokument o dokumentu... 80 % (26.12.2009)

Mírně nadprůměrný koncertní záznam. Scorsese už rozhodně natočil lepší filmy, přesněji řečeno, všechno, co jsem od něj zatím viděl včetně těch hudebních, bylo lepší :-). Přestože jde o sestřih dvou koncertů, není to tak dokonalé, jak tu někdo píše (Jacka Whitea, Aguileru a Keithovy písně bych klidně vystřihl). Nejzajímavější na celém filmu je to, že Stones jsou asi jediná kapela, která i ve svých 150 letech dokáže nevypadat na koncertě ani na plátně trapně. Což je myslím povzbuzující zjištění pro všechny důchodce. (21.10.2008)

Uuaaahh! Just like a rolling stone? C´mon. Na to, že jde o film nějakého neumětele Scorseseho naštěstí zapomenete rychle, tady zuří jiní býci. Charlie, Ronnie, Keith a Mick! Záznam skvělého koncertu z Beacon Theatre s bezprostředními prostřihy z nejrůznějších interview, zajímavými scénami ze zákulisí, vydařeným setlistem a hlavně neuvěřitelnou chemií, jakou tihle ti tři polokostlivci a postarší pán za bicími předvádějí. Zbytek dolazují doprovodní hudebníci, skvělí vokalisti z Brooklynu, Queensu, JAR a především zajímaví hosté - výborné duo Jagger x Jack White v Loving Cup, sexy výstup Christiny Aguilery při Live With Me a absoulutní vrchol u mě nastal při Champagne & Reefer s jedinečným Buddym Guyem a monumentálního Jaggerova nástupu na Sympathy for the Devil. Jen poměrně velká část publika mi přišla málo odvázaná. To já ´sem v kině nevěděl, jestli mám strhnout triko a začít s ním točit nad hlavou, nebo jen s rukou v kapse v tichosti onanovat. Když ne na živo, nutnost vidět aspoň na velkém plátně, protože hoši mají pořád co nabídnout. Se směj, ale já skoro umřel. Uuaaaahh! (20.07.2008)