Stalo se

Soundtrack James Newton Howard: 1. Main Titles [2:18] ,2. Evacuating Philadelphia [2:21] ,3. Vice Principal [1:56] ,4. Central Park [2:58] ,5. We Lost Contact [0:59] ,6. You Can't Just Leave Us Here [1:43] ,7. Rittenhouse Square [1:59] ,8. Five Miles Back [1:13] ,9. Princeton [3:06] ,10. Jess Comforts Elliot [2:31] ,11. My Firearm Is My Friend [2:59] ,12. Abandoned House [1:32] ,13. Shotgun [4:27] ,14. You Eyin' My Lemon Drink? [4:28] ,15. Mrs. Jones [1:44] ,16. Voices [1:36] ,17. Be With You [3:41] ,18. End Title Suite [8:36], (14.06.2011)

Tak bohužial… Shyamalanov režijný rukopis v tvorení napätia je tu prítomný (strašidelný dom so strašidelnou paní domácou) a zvádza k 3* hodnoteniu, no všetko ostatné podstatné chýba. Motív lásky nefunguje a vzťah hlavných hrdinov je nepochopiteľný. Po zaujímavých dialógoch a finálnej pointe ani stopy. The Happening je mdlá, miestami napínavá a miestami naivná fraška, uvarená z vody, posolenej Howardovou hudbou zo Signs. (09.06.2008)

Tak tohle bolelo. "Pointa" vám pravděpodobně dojde už v páté minutě a z filmu se od scény v baru stane totální fraška, ve které všichni pořád opakují tři věci dokola v nejdementnějších dialozích, co jsem letos slyšel a zoufale se snaží o charakterní herectví (vážně ti chudáci četli scénář předtím, než se tomu upsali?). Nanejvýš předvídatelné, občas úděsně nudné a především, po většinu stopáže naprosto směšné. 4/10 P.S. Wahlbergův rozhovor s pokojovou rostlinou je asi největší WTF roku. (09.06.2008)

Jediný otazník ve spojení s tímto filmem visí z mé strany nad rozpočtem. Trochu bych i podezříval Shyamalana z toho, že raději něco málo zpronevěřil do vlastní kapsy, jako by tušil, že se jeho nejnovější počin (jak se u něj pomalu začíná stávat zvykem) ani nezaplatí. Ale teď vážně. Žádné zklamání z mé strany se rozhodně nekonalo, protože přesně takovýto komorní, téměř až intimní thriller jsem očekával. Shyamalan vrhá obyčejné hrdiny do mezní situace, kterou si nelze racionálně dost dobře vysvětlit a nechává je tápat nejenom nad otázkou záhadných úmrtí, ale i vlastních vztahů, které dostávají v krajních mezích zabrat vždy, byť některé dialogy trpí syndromem křížence „romantického béčka“. Není to o bubácích, ale o otázkách, které je dobré si začít pokládat. PS: Chvílemi to Shyamalan s kameramanem Fujimotou rozehrál tak famózně, až jsem si říkal, jak by bylo dobré, kdyby Cestu Cormaca McCarthyho zfilmoval on. (21.07.2008)

Mno, nevim, jsem z toho taková rozpačitá... Jestli to má být varování, tak celkem chabí... jinak v tom vidím příběh dvou lidí, kteří si moc nerozumněli, jejich manželství stagnovalo, ale díky čemusi, co se odehrávalo na pozadí a díky čemu viděli spousty mrtvol, se dali opět dohromady... tak asi tak :D (20.09.2008)