Amazing Spider-Man

Zase špatně, špatně, špatně. Začátek byl celkem dobře zpracován a ve vtipném pojetí, ale to je asi tak všechno. Předně mi hned po úvodních titulcích chvíli trvalo, zvyknout si na nového Petera Parkera v podání vycmrdlé houžvičky Garfielda. (Protože pravý Spider-Man, by měl správně být urostlý a hutně svalnatý stejně jako Superman). Řekl jsem si, dejme tomu. Pak bylo i v pořádku, že začal používat elektronické sarapatičky do obleku. Dokonce i zpočátku byl vidět Spideyho speciální zrakový alarm, před hrozícím nebezpečím, ale pak jsem koukal jako opařený, že to úplně vymizelo. Takže Parker byl věčně omlácený a ještě chytnul i kulku. Nejspíš jeho varující signál dostal sklerózu, jinak si to nedokážu vysvětlit. No a úplně nejhorší byla proměněná postava ještěrky. To už jsem si začal říkat, že se asi tvůrci zbláznili, když tam mrsknuli toho dinosaura ze Super Maria Brose z roku '93. Jen s oněco větší hlavou. Už mi tam chybělo jen foukání na harmoniku. To se ani zdaleka, nepřibližuje té kreslené příšeře https://lh6.googleusercontent.com/-mcF-tg6bNmw/T_4ROr4FIII/AAAAAAAAAII/BrM-j5ey0Rg/s720/lizard.JPG Opravdu je to jen nízská komiksovka s velkým rozpočtem. A tím na dlouhou dobu končím s filmovým Spider-manem. Filomový tvůrci jenom špiní kvalitní komix. (11.07.2012)

Ať už je ten film jakkoliv klišovitý a bez sebemenší známky nějakého režisérského rukopisu, chcete-li gulí, abychom použili slovník Mirka Topolánka, nedá se mu upřít jeden geniální postřeh týkající se akčních scén. V zásadě se nám tu říká poměrně zásadní věc, že ať už je akční scéna stříhaná rychle v krátkých záběrech, anebo pomalu v delších záběrech, působí na diváka zhruba stejně intenzivně a není v tom až takový rozdíl. Konkrétně v tomhle filmu jsou jednak různé rychle střihané rvačky s pobudy, ve škole či s ještěrem, a vedle toho ony slavné POV sekvence bez střihu připomínající videohru Mirror's Edge. A i když jsou ty POV sekvence jistě atraktivnější, fakticky vzato nejsou o moc intenzivnější než rychle stříhaná akce, minimálně pokud se jí zhostí talentovaní lidé stojící kupř. za sérií Bourne. Amazing Spider-Man v sobě tak pojí dva přístupy, jak se dneska dělá exkluzivní akce ve filmu. Na jedné straně je to Greengrassův či Bayův shake & cut styl, na straně druhé dlouhé záběry známé z Potomků lidí či Spielbergovy Války světů. Vtip je ovšem v tom, že oba ty přístupy dosahují vzdor své odlišnosti u diváka velmi podobného vtahujícího účinku. Závěr z toho je ten, že tady prostě není nějaká binární opozice mezi krátkými záběry pro zobrazení duševních stavů hrdinů a dlouhými záběry pro nějaký objektivnější popis situace, ale funguje tady spíš cosi jako trinární model - krátký záběry pro vtahování (Greengrass, Bay), středně dlouhý pro objektivnější popis, a dlouhý záběry opět pro vtahování (Potomci lidí, Válka světů). Krátké záběry jsou se svou snahou podat divákovi na místo prostorového spíše emocionální zprostředkování akce skutečně velmi subjektivní, ovšem i dlouhé záběry se po určitém trvání jaksi překlopí z objektivity do subjektivity. Třeba Sokurova Ruská archa natočená v jednom záběru u mě navodila velmi intenzivní okamžiky, byť to už je velmi speciální případ záběru bez střihu, totéž některé Tarrovy sekvence. Objektivita naopak jako by připadala pouze záběrům o délce kolem 3-10 sekundy někde mezi těmito dvěma případy subjektivnějších záběrů. Úplně tentýž trinární model, kde spolu dva krajní prvky vzdor své odlišnosti souvisí a jen ten prostřední se odlišuje, nacházíme ovšem i v přírodě - kulička na pružině kmitající ve třech polohách (dva kraje a jeden střed), těleso nacházející se ve vodě (kraje, kdy se těleso potápí či stoupá, a střed, kdy se vznáší), nebo tep srdce (malý a velký tep značí potíže, střed klidový stav). Je v tom prostě něco velmi univerzálního, ačkoliv lidé jsou odpradávna přesvědčeni, že náš svět stojí na dualitě (rozumu a citu, života a smrti, černé a bílé…). Tato dualita je ovšem falešná. (30.10.2012)

Úžasný spajdrgej je rozhodně méně homo než jeho předchůdce, kde se rozkokošně lepil na paneláky Toby McQueer, kterému jeho předstíranou heterosexualitu nežraly snad ani ty nejzarytější, dvanáctileté Patyzónovy fanynky. Obsahuje to více vtipu na úkor mačkání beďarů a laškování s ohyzdnou Kirsten a hlavně je ústředním záporákem místo žužu zeleného skateboardisty, připomínajícího rumunskou gymnastku s premenstruačním syndromem, docela slušně udělaná, nasraná Gappa. Nový Párkr je sympaťák, u něhož jsem se ani na chvíli nebál, že se lačně vrhne na nějakého sexy spolužáka. A vůbec jsem si u toho nemusel jako posledně přikládat na xicht tarantuli, abych se mezi všemi těmi lepkavými výprcy alespoň trochu pobavil. (22.10.2012)

Čo ja viem, 3,5*? Od Webba tak ako mnohí iní zbožňujem 500 dní so Summer a tak boli očakávania veľké. Nakoniec je ale výsledkom štandardný komiksový origin. Je to asi lepšie, než keby svet dostal plánovanú štvorku Sama Raimiho, ale pachuť zbytočnosti tu bez debaty je. Poteší, že scenár sa notoricky známy Spideyho zrod snaží poňať miestami inovatívne, takže je prítomná sprisahanecká linka alebo živí (?) rodičia. Poteší tiež originálny zlosyn a Garfield je sympatickejší, než kvetináčový Maguire. Snímke ubližuje, že ju evidentne drasticky prestrihávali, takže z deja záhadne miznú dôležité dejové línie i postavy (!). Poteší svieži kasting a sústredenie sa na menej známych záporákov, čo je príjemne osviežujúce. (02.01.2017)

Spider or a Man? Just an ordinary teenager. Marc Webb se chytil do své vlastní pavoučí sítě.V první třetině vidíme režiséra, který rozumí srdečním trablům geeků a dokáže zachytit onu "awkardness" teenagerského namlouvání, kdy ze sebe objekty místo vycizelovaných proslovů a chytrých pick-up hlášek vydolují maximálně "hmmm" a "eee" a "máš rád mořského vlka?" Nechybí ani skvělé nápady jako cameo Stana Lee a typické hračičkovské elementy, kterými mě Webb okouzlil ve svých předchozích filmech. Ale připadá mi, že ho zajímá jen Peter Parker jako postava, nikoli Spiderman jako hrdina- a na filmu je to znát. Ale jakmile se pavoučí chlapec navleče do kostýmu a masky, ztrácí scénář i režie pevnou půdu pod nohama a tam, kde bychom čekali epické momenty, vizuální parádičky a obvyklý spidermanovský humor, je jen nadýchaná CGI vata doprovázená Hornerovou somnabulní hudbou. Rhys Ifans navíc mluví jako ještěří Voldemort, Spiderman vysedává po střechách jako depresivní Batman a dokonce už ani New York není to, co býval. A to je pak člověku líto, když si vzpomene na první, trochu dvojsmyslnou scénu, kterou Webb Spidermana nádherně uvedl. (13.07.2012)