Tetro

Za pozdní mistrovské dílo tento film nepovažuji, přestože ta černobíle nasnímaná operně- divadelní stylizace s barevnými flashbacky a tanečními vsuvkami je formálně promyšlena dokonale. Maribel Verdú s přehledem přehrává oba představitele hlavních mužských rolí (V.Galla považuji přímo za castingovou chybu), Leticia Brédice a Sofía Gala jsou půvabné (zvláště když se svléknou) a zajímalo by mě, zda Tetra zhlédl Jack Nicholson a co by podotkl k závěrečnému "šokujícímu" odhalení. A větu ve scénáři: "Váš názor už mě nezajímá" si tvůrce Coppolova formátu směrem ke kritikům opravdu může dovolit. (20.07.2013)

Dílo člověka, který ví, že dívat se do světla přímo může být smrtící. V kombinaci divadelnosti, archaičnosti, aluzí, freudiánských schémat a stylizace nachází Coppola kýžené narativní bezpečí, bezčasí, dokonalou kontrolu nad tím, co vypráví. Zvláštní a velmi bohatá kombinace mnoha inspirací (od černobílých klasik let 40., 50. až po almodovarovskou expresi) tak vyhlíží monumentálně a petrifikovaně, jako ony patagonské ledovce. Emoce se tu hýbou pomalu jako ledový masiv, studí, nezasáhnou, film se bezpečně kuklí do promyšlených drah a schematizovaných obrazů rodinného rozkladu i tvůrčích muk. Coppola opravdu natočil svůj testament - tady už není prostor na drásavost a experiment, jen na pohyb v bezpečně ohraničeném prostoru mistrovsky nasvícené a nasnímané scény, která je z velké části coppolovským soukromým divadlem. Tetro jen těžko zasáhne, ale rozhodně patří k pozoruhodným počinům pro pár vyvolených. (12.05.2011)

Není to tetro - italsky pochmurný - film, příběh, je to latinská divadelnost říznutá italským a americkým filmem 50. let. Po Havlovi a Malickovi další živý mrtvý mistr se svým osobním testamentem. Kamil Fila to vystihl naprosto přesně: "Tetro představuje esenci tzv. stařeckého filmu - díla zasloužilého umělce, který z piedestalu chce šířit velká moudra o životě, má v malíku formální stránku, jen oslovuje stále menší publikum. Především úzkou skupinu cinefilů, která věří v koncept „autorského filmu" a hlavně „osobního zrání." (konec citátu). Totéž sděluje banner, který překročuje Bennie na začátku filmu: “The wind sweeps the road. You cannot go back”. Fotografičnosti filmu musím s velkou nespokojeností vytknout, že jediný dokonalý záběr na jakýsi mlýn se stromy byl totálně zmrvený řadou zaparkovaných aut. Pouhé duo. (10.10.2011)

Trýznivý film jako formou i obsahem brilantně podaná umělecká zpráva o osudových věcech lidských - a že to nemusí být všechno vždycky jen "hra", byť tahle měla nakonec konec (k dobru věci!) vcelku dobrý... A ještě že to pořád říkám - "nedělejte si lidi zbytečně a marně ze života peklo", že... . . . Jen mi kalí radost, co bude, až filmaři jako F.F.C. už nebudou... - - - - - (Poprvé viděno 13.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 314., komentář zde jako dvaatřicátý - 15.1.2013) (15.01.2013)

S hodnocením Tetra to bude sakra těžký, protože zákonitě každý, kdo na to půjde, zkrátka čeká Kmotra. Leč ten se nekoná. Coppola je pan režisér, o tom žádná. Tady je to vidět z každýho záběru - to, jak si tady hraje s černobílou kamerou, je fascinující a dlouho jsem to neviděl. Vytváří fascinující obrazy, který by se klidně mohly rámovat. Kompozičně je to zkrátka moc fajn. Horší je to s příběhem, ten se hrozně táhne a nějak ne a ne diváka k sobě dostat. Místy je to opravdu podobný telenovelám (hlavně závěrečný zvrat), na druhou stranu Coppola má nad postavami nadhled, takže si může dovolit lehkou ironii a sarkasmus. Oba herci jsou výborní, leč Gallo mi přišel o chlup lepší, Ehrenreich je totiž podobnej DiCapriovi a přijde mi, že toho někdy lehce zneužívá a snaží se stavět do jeho pózy. Závěrečný zvrat mi bohužel přišel nedůvěryhodný a zkrátka jsem jim to nezbaštil, takhle to skončit nemělo. O tomhle filmu se určitě dá diskutovat v úzkým kruhu fandů filmový řeči a na specializovaných školách, formálně je fakt povedenej. Příběhově je to horší a prostě mě to nedostalo. Ale Coppola pořád umí. 60% (03.05.2011)