Čachtická paní

Knihu od Nižňanského jsem kdysi četl (dokonce ve slovenštině), ale už je to tak příšerně dávno, že se ani neodvažuji hodnotit příbuznost filmu s knižní předlohou (v celkových rysech to ale asi bude sedět, to by si ani Jakubisko snad netroufl překroutit legendu úplně naruby). To stejné bych mohl napsat i o pokusu Julie Delphy o zfilmování této legendy. Sice mi celý tento film připadá velmi prvoplánovitý - Julie Delphy hledala nějaký film, kde by si mohla zahrát. A jelikož ji nikdo nechtěl, tak si někde sehnala prachy, a natočila si takové dražší home video. Celkově mi ale tento film přišel o chloupeček zajímavější, než Jakubiskovo zpracování (které ale zase získávalo body díky známým hercům). Takže tak či onak, je úplně šumák, který z filmů si pustíte - snad jen že u Delphyiny verze strávíte o třičtvrtě hodinky méně volného času. Jinak mne v tomto filmu docela překvapil Daniel Brühl - to hlavně proto, že je to cca týden co jsem jej viděl v Good Bye Lenin, a předtím o něm nikdy neslyšel... (22.03.2012)

Jakubiskova Bathory bola oveľa monumentálnejšia, no s jeho subjektívnym spracovaním som sa nedokázal stotožniť. Táto (takmer televízna) verzia mi sadla lepšie, aj keď má minimálne rovnako nedostatkov. Legendy majú svoje kúzlo a nemali by sa dezinterpretovať ako sa komu zapáči. Pre to má u mňa Julie bod k dobru. (03.04.2012)

Nečekala jsem žádnou perfektní podívanou - ostatně nejen hodnocení ale také celkový obsah tomu podprůměru sám napovídá. Vždy mě zajímalo jak by to asi s Alžbětou Bathory mohlo být doopravdy, ale jedno vím jistě - tento film je mnohem horší než Bathory Juraje Jakubiska. V Bathory od Jakubiska se alespoň někdo spolehl na rozmanitější a smysluplnější scénář, pravděpodobný sled událostí či na historickou podobu nejen kostýmů, ale také všeho ostatního. Zde jste svědky toho, že se hraběnka chová jako lesba, megera, domina, lehká žena, násilnice, masochistka a jako zářný příklad na psychiatrii. Podobně jako se mi nelíbilo celkové zacházení s fakty kolem celého "případu" se mi nezdálo zobrazení Nádasdyho jako tlustého čuněte, který se občas objeví na bitevním poli, ale v ruce stále třímá jablko nebo jinou pochutinu, chodí navštěvovat lehké děvy a prahne po ranci peněz. Nepochybně bude zrnko pravdy na tom, že tato žena se stala jednou z největších záhad historie podobně jako pyramidy v Gíze, ale pravda zemřela s ní(podle skutečnosti ale uhořela). Musím ovšem pochválit dva herce bez kterých by film ode mě pravděpodobně dostal ještě horší hodnocení: Julie Delpy a Daniel Brühl."Pravda byla zazděna za cihlovou zdí, a nás ostatní již brzy pohřbí čas." (23.02.2013)

Nelze nesrovnat s Bathory JJ a pak popřemýšlet která verze je podařenější. Pro mě osobně je to Bathory a to pro jistou odvahu být nekomfortní. Čachtická paní je komorní drama, postavené jen na hercích a pár kulisách. Scénář je odveden tak na půli cesty. Problém je zde ve strašlivé okleštěnosti děje v délce ani né 100minut. Vše je zde zbrklé, nedotažené a pořádně se divák o Erzebet Bathory a době ve které žila nic nedozví. Jak jsem již zmínil, jedná se o herecký film a obsazení znělo slibně. Bohužel nikdo zde doopravdy nezazářil, ale nikdo zde opravdu nekazí dojem-výkony protagonistů jsou solidně odvedenou prací (jako komoda v Ikey). Celkově je Čachtická paní solidním, průměrným historickým snímkem, jenž dokáže na televnizní obrazovce diváka zabavit a moc nenudit, rozhodně jej však ničím neohromí, či na něj v paměti po čase nezbyde nějaká významnější vzpomínka, či myšlenka. (08.10.2010)

Po prvé, film teda určite nevykresľuje skutočnosť, ale zakladá si na fámach a bohapustom mýte o krvavej grófke, ktoré boli už x-krát vyvrátené. Existujú na to historické spisy a dokumenty. Ale ako samostatný fiktívny konštrukt ujde. Film má atmosféru, dostatočné historické cítenie a niekoľko dobre odvedených trilerových scén. Samozrejme, vyzdvihuje to aj prítomnosť Willima Hurta. Nemôžem si však odpustiť a nespomenúť prerážajúci feministický podtón, kde každý muž je buď intrigár alebo hochštapler a ženy sú tie podvedené a využívané. Aj zo samotnej vraždiacej grófky bažiacej po panenskej krvi robia v závere obeť mužských intríg. Prejavuje sa v ňom aj typicky francúzska úchylnosť - neštítí sa lesbickej lásky či sado-masochistických chúťok a nijako ich ani nekritizuje. (14.12.2020)