Růže a prsten

Nedá mi to, abych nepřipojila komentář. Jsem starší ročník, pohádku jsem fakt viděla v premiéře jako malá holka. Nedokážu přesně říct proč, ale už tehdy mně strašně zaujala. Snad srozumitelností děje a plynutím vyprávění, pohyblivou sochou, dialogy, bezpečím... Pak šla do sejfu, když Tříska emigroval, ale já na ni vzpomínala celé roky. Co pro mne bylo ještě překvapující, že se mi stále líbí i po těch 40 letech... Mimochodem - místy je docela drsná, třeba když Tříska přirovná princeznu k mrzáčkovi, to by možná dneska neprošlo :-) Rozhodně doporučuju ke zkouknutí a rodiče se nemusejí bát pustit ji dětem. (24.03.2012)

Růže a prsten hned zpočátku připomíná díky propletenci vztahů trochu telenovelu. U některých postav není zcela jisté, jaké jsou vlastně charaktery a zde se více než kde jinde ukazuje, že i postavy v pohádkách nemusí být černobílé. Ostatně zde je mnoho postav, které nám jsou zpočátku představeny, ale následně se ukazuje, že jejich charaktery jsou složitější než je u pohádek běžné. O soše se dozvídáme celkem brzo, že je to vypravěč a zároveň působí jako z řeckého dramatu jako Deus ex machina. Ono to celé působí spíše jako řecké drama s telenovelskými prvky ovšem do pohádky s humorem a nadsázkou. Miloše Nesvadbu jsem jako lehce přihlouplého, ale humorného prince viděl víckrát. Jaroslav Marvan se do pohádek moc nepouštěl, ale zde mi hned připomněl svého krále z Šíleně smutné princezny. Celá pohádka se odehrává na zámku a v několika kulisách. Jsem si jistý, že své fanoušky si pohádka najde. Mě se líbily jiné pohádky, které v té nadsázce zašly ještě dál. (07.11.2021)

Velice pěkná, divadelně stylizovaná televizní pohádka na motivy vánoční povídky W. M. Thackeraye z roku 1855, vtipně aktualizující pohádkový žánr (v oblasti jazyka i charakterizace prostředí a postav). Celý příběh se nese vzdor své členité výstavbě v hravém duchu, který podporují i uvolněné (leč precizní) herecké výkony; okouzlují především Jaroslav Marvan svou humornou hrou na krále Udatu (vládnoucí spíše jídelníčku nežli království), Jan Tříska svou proměnou v naivní princátko, oddávající se raději ušlechtilým hrám (tenis, golf & šerm), nikoliv studiu a Miloš Nesvadba jako princ Bulka (nomen omen). Duch improvizace mocně zavládl (a to i z vypravěče příběhu: pantomimicky se vyjadřující oživlé sochy, perfektně sehrané Zbyňkem Vaňousem) a dal vzniknout správné atmosféře! (08.02.2009)

Pohádka, co má výborného, originálního a naprosto nerušivého vypravěče! Co vlastně nemá záporných ale lidských hrdinů a hrdinek. Co zpodobňuje lásku překrásně neromantickým způsobem. To se v pohádkách normálně nenosí! Doufám, že pohádku ještě někdy uvidím, protože v ní nejen růže a prsten mají své kouzlo! Jo a moc chválím Českou televizi za zařazení "pohádek pro pamětníky". Dělá mi to radost v sobotu ráno:) (23.01.2016)

Veden pohádkovým deficitem sáhl jsem po dalším kousku s Janou Preissovou, mnou titulovanou královnou princezen, víl, chudých dívek a vůbec ženského elementu v pohádkách. Pohádka samotná je takový symbol rozdílu mezi kvalitní a špatnou pohádkou, jaké se točí dneska. Je skutečně vtipná a chytrá, nikoli infantilní a hloupá, oplývá nadsázkou, nikoli trapností, a je výborně zahraná. Na hercích je vyloženě vidět, jak si hraní užívali a jak se bavili při všech těch uražených chm!, králích Pekáčích II., kapitánech Zrubalech, Bětušce osušce a podobně. Přiznávám, že jsem se řehtal od začátku do konce a na závěr měl takovou příjemnou náladu, kterou kazí jen otázka: Proč to dneska už takhle vtipně, odlehčeně a přitom chytře nejde. (24.05.2013)