Posedlost

Úvodní a závěrečná dvacetiminutovka nemají chybu, to mezi nimi se sice trochu vleče, ale rozhodně ne tak, aby člověk zíval nudou. Trochu mi chyběly některé typicky depalmovské věci (ani ty dlouhé záběry tady nebyly pořádně dlouhé), ale také nijak zásadně. Zamlžená a jakoby snová kamera se mi líbila moc a stejně tak i Herrmannova hudba, s níž si maestro skladatel sice moc práce nedal (prostě se vykradl až hanba), ovšem na působivosti jí to neubralo. (05.04.2013)

Čudujem sa tomu, že je tento výborný thriller Briana De Palmu u nás takmer neznámy. Obsession je film, pri ktorom tuhne krv v žilách a úplným právom sa začal po uvedení filmu De Palma prirovnávať k Hitchcockovi. Film samotný silne evokuje myšlienky na Vertigo a v kľúčových scénach ma dokázalo mraziť presne tak, ako pri pozeraní Vertiga. Už počiatočné zábery na kostol, prerývané hudbou maestra Herrmanna (jeho posledná kompozícia) sú dychberúce a spolu s nasledujúcou scénou "ako vo sne" dávajú divákovi predzvesť toho, že má do činenia s výnimočným filmovým dielom. Kamera ako taká sa Vertigom dosť inšpiruje, čo vidíme na použití rôznych filtrov, avšak zároveň je v tomto smere aj dosť inovatívna. Kým Hitch vo svojej dobe používal prevažne nájazdy, De Palma v kľúčových scénach ohromuje diváka kombináciami nájazdov a zoomu. Kritiku môžem vyniesť snáď len z hľadiska scenára, v ktorom bohužiaľ divák nie je ukrátený určitých vsuviek a barličiek, čo je síce bežné pre takmer všetky novšie filmy, avšak ja mám rád skôr staršie filmy :) Každopádne, ak máte možnosť, vrelo tento film odporúčam. Svojim stvárnením sa jedná o poctu a hlbokú poklonu žánru, ktorá nemôže uraziť ani zarytého milovníka klasiky. (20.05.2005)

De Palma (filmařsky) znásilňuje Hitchcocka do poslední kapky – hrdinova posedlost milovanou manželkou, tajemná femme fatale, záměna podob – a úžasně buduje paranoidní atmosféru, kterou zakončuje zdařilou pointou (byť pachuť kopíráku ucítíte docela zřetelně). Ale přestože se zde neobjevuje žádný z jeho pozdějších trademarků (steadycam, split-screen a podobné režijní fígle), je jeho vyprávění i díky obyčejným postupům stále chytlavé. Škoda toho zbytečného kulhání v dialozích, které protentokráte zaberou většinu filmu. Na vině je ale spíše Schraderova (překvapivá) scénáristická zoufalost, která dohromady nic neřeší a na romantiku (zvláště tu na vážno myšlenou) De Palma nikdy nebyl. Vyznění filmu je i přesto stále kompaktní, jelikož libový epilog a fajn závěr lepí tenhle jinak dost nesourodý celek v dobré pokoukání. (13.02.2007)

Jednoznačné zklamání, inspirace Hitchcockem je sice velmi zjevná, ale De Palmovi se vůbec nepodařilo navodit aspoň jakous takous tajemnou nebo napínavou atmosféru vyjma poslední půlhodiny a to je na thriller setsakramentsky málo. Posedlost navíc díky mdlému hereckému obsazení a prázdnému scénáři nefunguje ani jako drama, snad jen Genevieve Bujold se trochu snaží, ale toporný Cliff Robertson ji s přehledem v negativním slova smyslu úplně zasklí a John Lithgow to svou průměrností a ploše napsanou rolí vážně nevytrhne. Hitchcockovu Vertigu Posedlost nesahá ani po kotníky, za přece jen vydařenější poslední půlhodinku a hudbu zklamané dvě hvězdičky :( (20.06.2012)

Vítej zpátky, Alfréde! Ne, vážně, jako práce na téma "okopíruj svého oblíbeného režiséra" by to sice bylo na 5*, jako samostatně stojící a vážně míněný snímek ale Posedlost neobstojí. Herrmannova hudba jako kdyby parodovala sama sebe a Zsigmondova kamera se sice utápí v mlžném oparu, bohužel ale naprosto samoúčelně. Vertigo v tom smrdí už od dvacáté minuty a našly by se tu i spojitosti s Mrtvou a živou a jinými Mistrovy filmy. Když De Palma, tak osobitě, jako v letech osmdesátých. Ale John Lithgow je správný týpek, to se musí uznat. Jenom ten Cliff Robertson občas házel grimasy jako v Charlym. (28.04.2010)