Dedication

Amerika jak ji mam rad. Lide s dobrym srdcem pod maskou svych bolesti a nejistot. Skvele obsazeni. Billy Crudop v hlavni roli proste exhibuje. Mandy Moore prijemne prekvapi a Tom Wilkinson s Bobem Balabanem predvadeji proste vykon s takovou kvalitou jakou jsme u nich zvykli. Pribeh je to ten nejprostsi, ale Theroux se s nim vyporadava ( za pomoci silneho idie-folk a rockoveho soudtracku ) ne bez chyb, ale o to s vetsim nasazenim. Emocionalne nevybiravy snimek, ktery si me jednoduse ziskal. Az si rikam jestli novopeceneho rezisera neceka podobny osud jako Petera Bogdanoviche jez si ve filmu strihne ne nesymbolicke cameo. (30.03.2008)

Upřímně mám chuť jednu mířenou vrazit do tváře scénáristy (David Bromberg), který rozbíjí snažení Therouxe i herců. Zabíjí je v naprosto primitivním a hloupém skriptu plném klišé. Jinak roztržitý Billy Crudup i roztomilá Mandy Moore vyzařují dostatečnou chemii, abych jim fandil, to nemohu říct. Tom Wilkinson, Martin Freeman, Dianne Wiest jsou už jen takové zbytečně kvalitní třešničky na sympatickém, ale obyčejném, indie dortu. 60 % (14.08.2009)

Do filmu jsem šel s tím, že mě čeká taková ta milá žánrovka, fajn herci, do toho tklivý soundtrack, no prostě pohoda hadr. Nedočkal jsem se :-) Dedication, i díky tomu, že se tu fuckuje v intervalu jedno fuck za dvě minuty, je filmem spíše nesmlouvavým, jako kdyby vám do obličeje plivla nějaká hezká holka- lepší než plivanec od nějakýho mamrda, ale pořád je to plivanec... Pár slov o hereckém obsazení (protože to je... trefné): Tom Wilkinson jako vždy precizní, Mandy Moore jako vždy otravná, Martin Freeman měl dostat víc prostoru, ale (i díky dobře napsané postavě, ve které jsem se tak trochu viděl) největší kus koláče si tu pro sebe uzmul Billy Crudup a žvejká mu to víc než dobře. Na první dobrou zaujal ještě soundtrack, který je vážně vážně vážně excelentní (Deerhoof rules). (13.09.2013)

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut. (10.07.2008)

„I když podle všeho jsi fajn osoba, je mi hluboce odporné s tebou pracovat.“ Nemají se rádi a každému je jasné, že se rádi mít budou. Já bych jim to snad i přál, ale nebaví mě dívat se na zamindrákované idioty a hodným holkám vždy přeji raději solidního chlapa, než trosku zaskládávající se knihami. Raději tedy zapomenu na bezchemickou romanci a vychválím skvělé mentorství Toma Wilkinsona, vyrovnaný klid Boba Balabana a to nepopsatelné něco, co vyzařovalo z Mandy Moore. (05.09.2012)