Thor

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)

[imdb: 7.2/10] | me: Proste dobre spravená komixovka. Pôvodne boli moje očakávania malé, ale to všetko sa rozplynulo ako prach nad Jotunheimom. Slušná audio-vizuálna show s veľmi vhodným výberom (povedal by som všetkých) hlavných predstaviteľov, ktorá ladí snáď po všetkých stránkach. Dejovo nič prekvapujúce, ale to sa od tohoto žánru očakáva. Celkovo by som však určite priložil za vrece akcie, pretože tej tam mohlo byť podľa môjho vkusu podstatne viac. Ináč, to je veľmi pohodový film, ktorý pobaví a určite stojí za pozretie. Podľa mňa - omnoho lepšia zábava (po každej stránke) než kolega Captain America. ... You want to go to Jotunheim? This isn't like going to Earth, where you summon a little lightning and they worshipped you as a god! (08.09.2011)

Nevěřil jsem tomu ani po všeobecně spokojených ohlasech, ale ono je to kupodivu vážně docela dost dobré. Děj se odehrává polovinou na Zemi, polovinou na Asgardu. Vizuálně je Thorova domácí planeta poměrně pěkná, i když podfinancovanost je trochu znát. O trochu víc mě bavily scény ze Země, které jsou - hlavně zpočátku - zaplněny příjemným jemným humorem. Ke konci se bohužel smrtelně zvážní, po vtipu není v druhé polovině ani vidu, ani slechu. Ale i tak je to pořád hodně příjemné a nenudící pokoukání. A největší překvapení pro mě bylo, že blonďatý hromotluk Hemsworth je docela dobrej herec ... (28.08.2011)

Asgardská část, kde se řeší vztah s otcem a Lokiho intriky je dobrá, stejně jako Thorova práce s kladivem a jeho prozření. Výprava mi sice přišla hrozně počítačová a umělohmotná, ale epické lety kamery zachraňovaly co mohly. Komické figurky jsem měl chuť zabít, naštěstí jsem se uklidnil pokaždé, když se Natálka usmála. Marvel Studios opět nezklamaly. I když si dokážu představit, že jako malej harant bych to žral i s navijákem. (27.10.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)