Česká RAPublika

Net/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Prostředí 6/10/// +zajímavá filmová zkušenost, hudba, texty -mohlo to být podle mě ještě nabitější/// Zajímavé, že to šlo do kin, víc by se to vyjímalo v TV na Čt jedničce, takže dle mého je to trochu přeceňované a zároveň to určitě neosloví každého. Ale pokud máte rádi tento hudební žánr a zmínění interpreti patří mezi vaše oblíbené, tak si tento film užijete. A čím méně o tomto hudebním žánru víte, tím více informací se dozvíte. A taky zjistíte že čeští rapeři jsou vlastně úplně normální kluci./// Celkem 76%/// (30.01.2010)

Rap po 12 letech zcela zamořil hudební scénu teenagerů a mám na něj už alergii. V dokumentu na otázku "Co tím chcete říct?" rapeři odpovídají: "Jen to, že jsme." Stejné východisko má i film – sdělí pouze, že rapeři existují. Filmová procházka po české hiphopové scéně – nechme stranou hlasy fanoušků, že pravá esa na plátně chybějí – je překvapivě krotká.Téma, od nějž by divák čekal šok a kontroverzi, má tvrdší jen slovník; jinak plyne mezi plkáním a situacemi, v nichž režisér Pavel Abrahám konfrontuje hrdiny s jejich předpokládanými protipóly. Tvůrci zjevně aranžovaná setkání připravili, rozjeli kameru a čekali, "co to dá" – nestane se však nic. Až na výjimky, k nimž patří dětinská debata na matrice, jsou vůči sobě oba světy ohleduplné, nikdo nikoho nepošle do háje, ať rapeři besedují ve škole či s jazykovými vědci. Navíc film budí dojem, že český rap postrádá osobnosti. Žádný strhující básník nebije na poplach, opakuje se smyčka tuctových sdělení. Kdykoli se hrdinové vyjadřují v jiném prostředí, těžce formulují – a na vlastní půdě předvádějí málo osobité drzosti, rebelie, vzdoru. Jen sprostá slova a fráze proti konzumu, což je dost nuda na tak provokativní látku. Nejzajímavější souboj svedou dýdžejové s triem vážné hudby a rapeři s Hanou Hegerovou, která jejich verzi hymny shrne "Nemá hlavu ani patu", a pak skvěle vystřihne. Profesionálové v poloamatérském filmu vyhrávají. (13.11.2020)

Českej hiphop opravdu nemám moc rád a o to víc jsem byl překvapen výsledkem. Většinu času jsem se totiž příjemně bavil a u některých scén (ptaní se lidí na ulici,matrika apod.) jsem se fakt nahlas smál. Navíc je to i solidně natočený, celý to hodně příjemně uteče a ta práce s obrazem taky stojí za zmínku. Navíc je dobrý, že se česká dokumentární scéna nebojí těchto moderních témat. Na druhou stranu to ale můj názor k český hiphopový scéně vůbec nezměnilo, i když uznávám že někteří z nich nejsou možná takoví blbci, jak na první pohled vypadaj. Nějaký hlubší pohled pod pokličku tohoto žánru mi ale chybí. Navíc se mi zdálo, že v některých scénách to vyznívá spíše proti samotnejm protagonistům a nejsem si jistý, zda to byl záměr. I tak je to ale velice svěží dokument, na který se můžete v klidu kouknout i když český rap dvakrát nemusíte. Tenhle film vás totiž rozhodně neurazí. 70% (25.04.2009)

Zábava??? Ano, ale může být chápána dvojsečně, jednak jako zesměšnění "normálního byť zkostnatělého světa" nadupaným triem rapíků, nebo jako zábavná a vyvážená konfrontace těchto dvou světů. Jistěže záleží s jakou stranou se divák kamarádí víc. Žel výběr oněch konfrontačních opozit je hodně extrémní - pražští důchodci, komorní trio, úřednice na matrice, spolek obdivovatelů Josefa Jungmanna; druhá sorta příběhů z romského ghetta, rádia, základky či s fotografem, jsou jen takové pozérské bezpointové vložky. Samozřejmě dovětek s HH vše uvádí na správnou liberální a tolerační vlnu. Můj top track je ovšem trio DJ's kontra komorní trio, kde se nepřekvapivě na afektované straně nacházejí oni vzdělaní hudebníci a gramoši jim celkem přesvědčivě argumentují. Mimochodem, že je to o těžké póze? Jistěže, co v (sub)pop-kulturním světě není? PS: Všechno je to o toleranci, a já -byť lapena v averzi vůči přebujele konzumnímu hip-hopovému světu- tento film akceptuji hlavně v myšlenkové rovině střetů, možná ho chápu špatně, příliš idealisticky. A ano, zcela určitě se RAPublika stane kultem pro divactvo, které hip-hop rádo. 80% (30.05.2009)

"Následovníci Josefa Jungmanna, zachránce jazyka českého, jsou James Cole, Indy a Orion". Tento dokument jsem si pustil zejména z toho důvodu, abych se něco dozvěděl o těch "chytrejch mladejch klucích", kteří protestují proti konzumnímu způsobu života. Místo toho jsem viděl několik odrostlých puberťáků, kteří konzumním způsobem života nepochybně žijí, neboť se značkově oblékají a přiznávají touhu vydělávat hodně peněz. Můj názor na rap-hop to nezměnilo, prostě pořád mi připadá zbytečné nějaký mít a poslouchat ho taky nikdy nebudu. Tedy pokud se na něj nevrhne trio Gott, Eben a Hegerová, protože ti se k tomu alespoň postavili se snahou mě pobavit. (15.12.2016)