Souboj Titánů

Je lépe přepsati báji o Perseovi tak, jak se do dnešních dob dochovala či snad vzít balíček karet Medusa, Akrisios, Perseus, Pegas a další (i z jiných pověstí) a pořádně ho zamíchat? Pro obé snadno najdeme pro i proti, u výsledku míchačky "Souboj Titánů (2010)" pak snadno proti a těžko pro. Děj snad není ani příliš podstatný - od HW blockbusteru s hrdiny, cíly, jichž třeba dosáhnout a monstry, která stojí v cestě čeká divák heroické činy (taky tam pořád hraje heroická hudba), jimž bude vévodit akce, akce, akce. Od světa mýtů chtějí se bytosti nevídané a výprava velkolepá. Všechno tu je. Akce však postrádá jakýkoliv nápad - drtí se kameny, seká se mečem, vzduchem létají lidé a šípy, lidé se ohýbají, uhýbají, skáčou a běhají... leč nic konkrétního, na co by člověk mohl do budoucna vzpomenout, spatřiti nelze. Krajina a monstra občas předvedou nějakou tu krásu i hrůzu, já osobně však mám raději filmy, jež skrývají více než přebarevné, rozpohybované ilustrace k fantasy románu. Klady bych tedy měl shrnuté, vzhůru dolů na zápory. Zápory, prosím, netlačte se. Začal bych herci, ale proč ty chudáky kritizovat, když museli ztvárnit postavy s psychologií, chováním, slovní zásobou i oblečením zápasníků wrestlingu. I přes hrdě nošené označení 3D, měli rozměr povětšinou jen jeden - tu mužnost, tu mocichtivost, tu zhrzené otcovství - doplněný o vzpouru proti božímu (ne)řádu. Jelikož byli takto chudě vybaveni povahou, museli v každé scéně, v níž zrovna nebojují, buď machisticky machrovat nebo deklamovat jak Mussolini: "Ach ti hrozní bohové, udělali mi to, to a to a já je nemám rád a já se jim postavím a nebudu kopat za jejich tým, i kdyby mě draftovali vším zlatem světa navěšeným na trojské Heleně." Pořád! I celá slavná 2.5D technologie, která umožňuje zdařile simulovat vystřihovaný betlém, stojí za starou belu. Nicméně, dvakrát jsem se upřímně pousmál, u sovičky a SPOILER - vzkříšení Ió s většími prsy - KONEC SPOILERU. Je ovšem možné, že to druhé se mi jen zdálo. Nevadí, i tak to hodnotím kladně. (14.04.2010)

Leterrierova antická bondovka, jejíž hloupost Olympu se dotýká v dvakrát vylouhovaném příběhu, pixelově rozloženém vizuálu a emocionálně plytkém dodatku, který se rozpadá jako nepovedená plastika přímo před divákovými zraky. Tohle hloupoučké puzzle nezachrání ani Worthingtonovo charisma ani Gemmina éteričnost. Byť bez nich by se jednalo o čistě odpadovou podívanou. Laciná pouťová atrakce, z níž odcházíte nezklamaní, ale u které dvě hodiny po skončení dumáte o čem to vlastně celé bylo. Letterier zvládá civilnější polohy a v akčních scénách se zdá, že si na pomoc musel přizvat snad ty největší z neumětelů a dává vzpomenout na Bretta Ratnera nebo Stevena Sommerse. Takhle bezkrevná akce tu naposledy byla v případě Transformers 2. Na Leterrierovu obranu musím říct, že mně Titáni bavili víc, než jeho předešlý CGI zelený chrchel. Každopádně Damn the Leterrier. Souboj Titánů je objektivně na 1*, ale za podprahové varování před Twillight: Zatměním, kde tvůrci pravidelně vypouští na díváky Krakena přihazuju tu 2*. (14.04.2010)

Chcete zjistit zaručený způsob, jak se stát spokojeným divákem? Držte se následujícího návodu (mám to odzkoušené). Dejte si dvě piva s přáteli, než vyrazíte do kina. Vejděte do sálu, který je z poloviny plný lidí, kteří vás potencionálně znají. Vyražte si to k sedadlům, které jste si vyhlídli. Nechejte si je před nosem zasednout. Otočte a namiřte si to na druhou stranu k dalším volným místům. Mezi tím si sjednejte závod o právě požadovaná místa. Rozběhněte se. Po rovince dejte do běhu vše, jako by Vám šlo o život. Pokud si nejste jistý svým vítězstvím na řadu přichází plán B – schody. Rozplácněte se na nich. Poté se začněte modlit, aby se nad Vámi soupeř slitoval. Nezbývá mi než Vám pogratulovat, že sedíte na místech, které jste si vybrali :o) Teď se Vám nemůže stát, že by se přicházející film nelíbil :o) Proto nemůžu jinak, než hodnotit Titány zlatou střední cestou.. Viděla jsem chlapa vlastnící ty nejhezčí modré oči, půlku zadku Sama Worthingtona a slušnou várku vtipu a efektů. Já svůj mozek nechala na těch schodech, tudíž jsem neměla jinou možnost, než si tento blockbuster užít :o) (14.04.2010)

Tupé, ale bohužel ne dostatečně na to, aby to bylo alespoň k smíchu. Několik levelů hry na motivy bájných řeckých monster, jež by se dala popsat takto "někam jdu" => "zabiju příšeru" => "získám indicii" => "jdu dál". Příšery vypadají celkem pěkně, prostředí taky (rozpočet je vidět), ale ty přesuny a rozhovory jsou k nepřežití. Perseus a spol neustále "filosofuje" nad svou božsko-lidskou podstatou, všemocný Zeus si pod sebou málem sám uřízně větev, Bubo se válí kdesi v haraburdí a Andromeda se chce pragmaticky nechat sežrat. Toť téměř vše. Worthington nemá co hrát, jeho Perseus je duševně rozpolcený puberťák, ale určitě ne hrdina, do jehož rukou bych byl ochoten svěřit svůj osud. Bohové se divně lesknou, což nevypadá vznešeně, nýbrž strašně lacině, a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou pány světa. Závěr už to ani neměl šanci zachránit, poslední scéna to naopak definitivně pohřbila. 45% (15.04.2010)

Očekával jsem rubačku z antického Řecka a to jsem také dostal. Nostalgické vzpomínání na originál hoďte za hlavu, osedlejte spolu s Perseem okřídleného Pegasa a smiřte se s tím, že novodobá verze Souboje Titánů je jednoduchá, ale svůj účel plnící zábava, která ani na vteřinu neztrácí dech. Poctivě nářezový blockbuster na (ne)jedno použití. (13.04.2010)