Šišanje

No jo, debil tady, debil tam, všude kam se podívám! Myslím, že to mohl být jeden z dalších filmů o problematické mládeži, která se holt musí sdružit do nějakých skupin. V tomto případě by bylo zajímavé hlavně prostředí. Nevím, ale pro poválečnou generaci tohle musí být hodně nepříjemné, doma slyší o hrdém Srbsku, v západní filmové tvorbě jsou však hned po Arabech nejhoršími zločinci. Slyší o potřebě míru a pomoci EU, ale seberou jim historické území státu. A teď se v tom vyznejte! Když pak konečně najdou řešení, zjistí, že jsou jen tím nejspodnějším patrem pyramidy. A proto není Šišanje je jedním z těch mnoha filmů - zavede nás alespoň o pár pater výš. No, cestu až nahoru nečekejte, ale aspoň se dostanete k větrací šachtě. (28.10.2011)

Poloamaterský počin má snahu naznačit problémy Srbska. Ty jsou mimořádně složité, což způsobuje schizofrenii politiků a plundruje poválečnou generaci. Dochází tam k občasným zjednodušením, přičemž se odbočí od hlavní linie a začne se řešit něco jiného. Na konci se to splácne dohromady...kupodivu to není vůbec zlé. 60%. (24.12.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 2 - Srbsko. Uvědomil jsem si, až v průběhu sledování Šišanje, že volba mých dvou filmů v rámci Tour může působit téměř politicky. USA a Srbsko, to by měla následovat Bosna, Izrael a Palestina. Ale volbu jsem učinil nevědomky. Srbské filmy jsou drsné, syrové, o to více autentičtější. Žádný jiný evropský stát asi nebyl v devadesátých letech více poznamenaný mezinárodní politikou, válečným konfliktem a bombardováním, z něhož se dodnes nevzpamatoval. Nic jiného než drsnost a syrovost asi nelze ani očekávat. Šišanje jsou slabší scénáristicky, kdyby zapracoval nějaký zkušený dramaturg, příběh by měl silnější efekt na diváka. Herecké výkony, kamera a třih solidní, celkově je to na tři a půl hvězdičky, jsem mírně rozpolcený, ale zvedám směrem nahoru. Pokud budu na vážkách u Chorvatska, tak zvednu taky, abych se nedopustil balkánské nekorektnosti. (03.04.2015)

Tenhle film byl pro mě takřka povinnost. V Srbsku jsem totiž byla se svým ex, který tam zkoumal v rámci své školy formy srbského pravicového extremismu. Srbská historie jevům, které jsou zobrazeny v tomto filmu silně nahrávala, a to, co je zde zobrazeno, se tam opravdu dělo a svým způsobem, i když už v mnohem menší míře, se děje dodnes. Ostatně, srbští hooligans jsou známí svým silně pravicovým zaměřením i agresivitou. Novica a jeho trhlí kámoši jsou ukázkou mládeže, která byla naštvaná tím, co Srbsku způsobila válka, stejně jako sociálním prostředím, ve kterém se pohybovali. Pod vlivem svého skinheadského kámoše Reljy se z nadaného matematika Novicy stává vůdce jinak nepříliš inteligentní bandy neonacistických chuligánů. A jako každý mladý člověk nespokojený se současnou situací cítí touhu něco změnit. O to se pokusí dost razantním způsobem, který se pohybuje daleko za hranicí zákona. Za sebou zanechává nejen slibnou matematickou dráhu, ale i rodinu, kterou mu nahradil jeho gang. Kdo trochu zná Srbsko, tamní skinheadskou scénu a její historii, odnese si z filmu samozřejmě trochu víc, protože některé souvislosti bez daných znalostí nejsou lehké k pochopení. Ale samozřejmě i ten, kdo se danou problematikou nikdy nezabýval, si z toho odnese přinejmenším dost znepokojivý pocit. Hlavní hrdinové totiž nejsou lidi, ke kterým byste cítili sympatie, a prostředí celkově nepůsobí zrovna přívětivě. Co se narace týče, občas mi to přišlo zmatené, skoro jako kdyby tvůrci občas nevěděli, co chtějí danou scénou říci. Ovšem nejedná se o podprůměrný film, proto nemám problém udělit tři hvězdičky. (18.10.2012)

Srbští ,,Hranaři" z prostředí fotbalových hooligans/skinheads. Tak jako v případě Hranařů dosti ožehavé a naléhavé téma zpracované velmi tendenčním způsobem. Nevím, proč si tvůrci myslí, že použití nesmyslně roztřesené a rozostřené kamery, zběsilé zoomování a šílené švenky, kvazimoderní ruchy jsou nositeli kvality a udělají dobrý film, ve výsledku všechny tyhle špatně okopírované výrazové prostředky z trendy amerických krimi seriálů působí hodně rušivě. V případě Hranařů i Šišanje je opravdu škoda takhle promrhaných šancí, obě témata, totiž korupce i pravicového extremismu, je nanejvýše potřebné otevírat a nějak je, a to nejen umělecky, reflektovat. A i když mám z filmu nanejvýše rozporuplný pocit, vágní autentičnost i přemíra klišé z filmu doslova trčí, Stevan Filipovic naštěstí není až takový filmový amatér (a nebojme se napsat diletant) jako náš Tomáš Magnusek, takže se z jeho filmu nevyloupli Bastardi, i když by se to mohlo skrze tématickou spřízněnost zprvu zdát. Na druhou stranu, k zahraničním etalonům a legendám žánru (Kult hákového kříže, Romper Stomper, Svatý boj...) se levně filmoví skinheads po srbsku nepřibližují ani zdaleka... (07.04.2013)