Duna

Obraz a zvuk bez debaty päťhviezdičkový ale s týmto filmom mám problém. Vyzerá ako Duna, znie ako Duna ale ... no nie je to Duna. Villenevue a jeho team sa dušovali, že divák neznalý predlohy dostane expozíciu, ktorá ho prevedie svetom Duny tak aby chápal jeho zákonitosti. Lenže to sa nesplnilo. A tak pre divákov, ktorí sú neznalí predlohy ostávajú tie klasické otázky : prečo tak rozvinutá civilizácia bojuje viacmenej čepeľami, čo sú vlastne mentati, prečo tu nevidíme počítače, prečo feudalizmus a podobne. Tí, ktorí predlohu poznajú vidia zas nutne skratkovitosť a vynechanie veľmi dôležitých pasáží (banket, podozrievanie Hawata a Jessiky a pod.). V neposlednom rade Duna je predovšetkým román politický a ekologický, pričom film politiku sleduje len veľmi povrchne, Atreidov idealizuje a Harkonnenov maľuje opäť ako brutálnych dementov spoliehajúcich sa len na silu (pričom v knihe barón hrá úplne vyrovnané myšlienkové partie s mentatmi). Tá hlavná myšlienka, že SPOILER charizmatickí lídri, podporení ideológiou spravidla spôsobia najväčšie katastrofy (atreidskí  fedaykini nakoniec s tichým požehnaním Paula vyvraždia 61 miliárd ľudí) :KONIEC SPOILERU tu vlastne vôbec absentuje a vízia džihádu (a tento termín film ani nemá gule použiť) je tu spracovaná ako rozverná cool potýčka na úrovni školského zápasu v rugby. Tentokrát mi výnimočne ani nevadí gender switch doktora Kynesa kvôli zmene postavy, ale skôr kvôli tomu, že vo feudálnom svete Duny žena mohla spraviť kariéru len ako členka Bene Gesseritu a všetci ostatní padišáhovi úradníci boli muži.  Nakoniec milosrdných 7/10 s poznámkou, že akokoľvek smiešne dnes vyzerá Lynchova Duna, je to omnoho autentickejšia a autorskejšia Duna než Villeneuveova. P.S. vykecať v prvých 15 minútach plán Bene Gesseritu je na facku scenáristovi. (01.12.2021)

Knihu Franka Herberta mám mezi knížkami již několik let, ale otevřel jsem jí až díky filmu Denisa Villeneuvea. --- Rezonance, které jsem prožil během dvou třetin filmu, se blíží nejintenzivnějšímu audiovizuálnímu zážitku ze všeho, co jsem doposud na plátně viděl a slyšel. Jedinou slabinou filmu je upadající tempo v poslední třetině, což je ale nízká daň za to, že namísto 3 hodin materiálu uvidíme dohromady nejspíš 5. Arrakis mě do sebe vcucnul způsobem, že se druhého filmu bez přečtení knihy nedočkám. Ten zvuk, a ten obraz!!! Videno 2x v kine. Ps: Dune je film, který je spíš "pocitem", než příběhem - pro mě velice vzácný a intenzivní zážitek. | CS Anděl Praha, 20.10.2021 | (20.10.2021)

ZÁŽITEK. Stává se to jednou za pár let, že usednete v kině do sedačky, díky předloze tak nějak tušíte, co vás čeká, ale po pár minutách se všechny představy začnou bortit, protože všechno, co se na plátně děje, vás bezpodmínečně na 155 minut uhrane. Ani jedno políčko filmu nepřišlo nazmar, syntéza obrazu a zvuku na maximu, gigantické vesmírné koráby ohromují stejnou měrou, jako vás intimní příběh mladého mesiáše rozechvívá. Lidé, kteří tomu u Warnerů věřili, a přiklepli ten šílený rozpočet, jsou mí osobní hrdinové kapitalistického hazardu filmového byznysu. Jakákoliv objektivní kritika jde mimo mě. Spolu s Interstellarem stavím Dunu na piedestal nejlepších sci-fi 21. století. (11.01.2022)

Nemyslel jsem si, že zrovna v případě Villeneuvovy Duny (i pro mne se jednalo o jednoznačně nejočekávanější film roku) budu nakonec souhlasit spíše s těmi rezervovanějšími ohlasy. Rozhodně je svěží vidět v kině po všech těch barevných sračkovitých blockbusterech od Disneyho, Marvelu a Netflixu něco drahého a zároveň dospělého, co se nesnaží nadbíhat pitomým teenagerům. Duna taktéž rozhodně je skvěle natočená - ve smyslu řemesla, triků, výpravy. A není sporu o tom, že se jedná o esteticky vyjímečně vytříbené dílo, je zážitek na ty obrazy koukat, byť jejich krása je značně strohá. Ale přesto se nemůžu přinutit k nadšení. V první půlce tam k němu ještě náběh byl, představení vesmírné politiky, těch různých tajných plánů a intrik mě spolehlivě zaháčkovalo a těšil jsem se, jak to bude gradovat. Ale v druhé půlce najednou skončíme čumákovat v poušti a film mě ztratil. A může za to patrně to, že u mne nedokázal vzbudit žádný vztah k postavám. Jsou to všichni studení čumáci. Ani s tím Chalametem, kterého mám jinak velmi rád, jsem to prostě neprožíval. Postava, kterou hraje Jason Momoa, pak má patrně sloužit jako "srdce filmu", ale vždyť ji reálně vlastně vůbec nepoznáme! Jeho vztah s Chalametem je vystavěn čistě tím, že se párkrát přátelsky obejmou. Jinak o něm nevíme nic, protože jsme si s nimi nic neodžili. A tak je to tu se všemi, a těžko si k nim pak vypěstovat nějaké emoční pouto. A ničeho jiného než emocí se v první Duně potenciálně chytnout nedá, protože "děj" stihne tak tak začít, ale k ničemu nedospěje ("It begins" je opravdu přiléhavá hláška na plakát). A akce není Villeneuvova nejsilnější stránka. (21.10.2021)

Pro mě je tohle prostě definice řemeslně kompetentní nudy. Nějak se neumím napojit na to, odkud přesně by u tohohle filmu měly přicházet silnější emocionální podněty. Jako ve které chvíli si někdo říká "tohle stojí za to vidět, tohle je fakt dobrý" a proč? Na audiovizuální rovině to je přesně takové, jaké jsem čekal, příběh (pokud se tomu sledu událostí dá říkat příběh) je v podstatě jen nekonečná expozice věcí, co mě nezajímají. Alegoricky to nemá větší hodnotu než libovolné jiné sc-fi s podobným námětem. Co s tím mám dělat? Timothée je nejspíš fajn kluk, viděl jsem s ním nějaké rozhovory, kde působil jako takový naivní sympaťák, ale režiséři ho tradičně vedou jako mokrej hadr smýkající se pomalu po okně špinavýho auta a jako protagonista je pro mě naprosto nezajímavý. Fakt vůbec nevím, co si z toho všeho mám vzít. A ta legrační sebedůležitost, která svojí absurditou skoro dotahuje Jokera, taky moc nepomáhá. Dávají k tomu v kině nějaký lepší popcorn s příchutí Koření? To jsem zmeškal. (27.10.2021)