Kdopak by se vlka bál

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Dostalo mně to, opravdu ano. Možná protože jsem od tohoto filmu nic nečekala, možná protože jsem kdysi byla přesvědčená, že sousedi jsou hledaní zabijáci, možná protože sousedka mé kamarádky byla z Neptunu (kupovala zelený Ariel a Neptun je přece taky zelený), nebo protože jsem dnes prostě naměkko. Ale dokázal mi vhrnout slzy do očí a to se počítá. (01.01.2010)

Velice originální pohled na rodinnou krizi, tentokrát z pohledu malé holčičky. A jedná se opravdu o milé překvapení mezi tím současným českým bahnem. Je to originální, výtvarně i vypravěčsky zajímavé a herecky výborné( hlavně Pavel Řezníček). Jenom ta malá holčička mi ze začátku trošku vadila, ale pak už jsem si zvyknul. Hodně milé české překvapení. (25.09.2009)

3/4 stopáže film plynul pomimo mňa, čakal som kedy už tá Dorotka alias Terezka podá všetkými ospevovaný "hviezdny nefalšovane úprimný" výkon (dovtedy totiž len zaspávala, plížila sa a načúvala rozhovorom dospelých, čo sa mi zdalo na kinohit trochu málo). Zlom nastal v momente, keď všetko vzala do rúk babička. Od tej chvíle má film spád a prišli chvíle Dorotky Dědkovej, ktorá dokonale stvárnila decko, ktoré už ale fakt nechápe čo sa to okolo deje. Keby to bol americký film, dočkáme sa hysákov, faciek a iných vyhrotených scén. Tu (a to považujem za pozitívum európskej kinematografie) sa odohrala len osobná dráma bez srdcervúcich scén. Animácie, ktoré som spočiatku považoval za "otravné" sa ku koncu stali tak integrálnou súčasťou filmu, že som po záverečných titulkoch ľutoval, že ich nebolo viac.Videné Febiofest 2009........ Po 10 mesiacoch, počas ktorých som film videl ešte 3x,. musím svoje hodnotenie zvýšiť na 100% a skonštatovať, že toto je pre mňa ČESKÝ FILM ROKA 2008. Pri ďalších projekciách, keď som sa zmieril s tým, že film postráda "akčnosť" ma naplno pohltil verne zachytený pohľad dieťaťa na svet. Kamera sníma všetko z výšky dieťaťa. Dokonalé prepojenie fantázie a skutočnosti, skvelé hlášky a výborný neumelý výkon hlavnej hrdinky (a jej kamaráta) spôsobili, že som si Terezku obľúbil, hoci po 1. projekcii mi bola nesympatická. V každodrnnosti rozhovorov, výzorov snov i problémov sa dá nájsť krása. A tento film nám ju ukázal. (31.03.2009)

Problémy a sváry „světa dospěláků“ nahlížené očima malé holčičky. Maria Procházková podědila dobré scenáristické a umělecké geny a třebaže její příběh není nijak objevný a byl už zde dříve v mnoha variacích, obtiskla do svého filmu jedinečné výtvarné cítění, díky němuž se film vyniká, pokud by šlo o srovnávání. Vyniká se i díky tomu lehce naivnímu a hravému podtónu, přesně takovému, jakým je vnitřní život malého dítěte s bujnou imaginací. Škoda, že ten film v kinech tak propadnul. (12.02.2012)