New Yorku, miluji Tě!

Nevím, jestli je to tím, že jsem Paris, je t'aime neviděl nebo tím, že v New Yorku bych chtěl jednou žít. Nicméně mě tento film opravdu uchvátil, pobavil, místy i dojal a prakticky nenudil. K sakru, co jiného mám chtít po povídkovém filmu plném takových hvězd? Dneska to zkrátím - nic. Jdu shánět Paříž a zatím tu nechám plný počet pro město všech měst (samozřejmě, až po Praze, ale tam už jsem byl ;-)). (10.11.2011)

Mini príbehy veľkomestských obyvateľov decentne zaaranžované do zlatej siene mrakodrapov = New Yorku. Ľudské poviedky okrášlené vzácnymi okamihmi trvajúcimi jednu šťastnú minútu v ich živote. Kradmé pohľady, náznaky príťažlivosti, prebúdzanie sa do jedinečných chvíľ, odhaľovanie svojich tajomstiev pri večernej cigaretke a pozorovaní hviezd pred neznámymi ľuďmi za celkom diskutabilnej výhovorky = nemáme výčitky svedomia. New York je chladný ako ľad a nasnímané príbehy ,,osudových vyvolencov" z celej tej jednotvárnej newyorskej huspeniny si ma takmer vôbec nevedeli získať. Pokiaľ, samozrejme, nerátam dvoch roztomilých starčekov hrajúcich v zápale seniorského entuziazmu "kto z koho" a dojemnú tvár Shiu, ktorý sa ani nemusel veľmi snažiť. (01.02.2010)

New York, metropola, ktorá takisto ako Paríž nanovo reprodukuje echo nesterilného útočiska (lepšie vyjadrené stredobodu) pre rôzne tipy zasiahnutých bytostí. Centrum vratkej veľkorysosti, v ktorom chceš zažiť promenádu in "Central Park", láka ťa večerná cigareta pred reštikov "Aureole" a neváhaš nad preniknutím do tajov "China Town" alebo "Little Italy". Nevieš ku komu sadneš do taxíka, netušíš koho kde stretneš, ani sa nenazdáš a už si súčasťou niečoho, čo v danom okamihu nedokážeš nazvať- možno aj ihneď precítiť. A to ma ("just a little bit") dráždi aj tu. Pri Seine, v útrobách mesta lásky som bol z celej tej košatej koruny nálad a kozmopolitných črepín zaraz inštitucializovaný. Na brehu rieky Hudson medzi blokmi očíslovaných "avenue" klopocú kroky optimizmu-pesimizmu, naplnenia-horkosti, príchodov-odchodov a v neposlednom rade sled viacrozmerných sympatií k NYC. Istá nevyváženosť-nedotiahnutosť je tou škodnou ujmou, ktorá mi nedovoľuje "byť výsadne prepojený". Nebyť tohoto handicapu, Amerika by s Európou vytvárala rovnocennú os pohnútok po ktorej by sa dalo "veslovať" až do vyčerpania. Opak je pravdou a preto platí : 1. "Je t'aime" 2. "I love you". (08.05.2010)

Poznámky při sledování: Epizody - What the fuck? Tohle je že pokračování Paříži, miluji tě? --- Jak že to psal Isherwood k Paranormal Activity? Nuda k posrání? --- Konečně došlo na lásku, ale že to trvalo... --- Ethan Hawke a dobrý vtípek na konec. Docela fajn. --- Nádhera, kdo to sakra natočil (pozn. Zjištění, že to je od člověka, který zruinoval X-Meny, mne hodně překvapilo.) --- Téměř geniální, takhle jsem si to představoval. Při sledování další povídky si už raději nic nepíšu. Intermezza: Vtipný Badley Cooper, pěkná holka s kamerou, stále dokonalejší Ethan, Natalie Portman nevýrazná, zbytek opět o ničem. Závěr: Trojka s přimhouřenýma očima. Režijní špičky nahrazeny druhořadými tvůrci a herečkou. V hlavě mi uvízl pouze Rattner... a to je špatně. (29.01.2010)

Oproti Paříži je New York I love you propojenej nejenom láskou ale i postavama a to se mi líbí. Nepůsobí to pak tolik jako několik rozsekanejch krátkejch filmů. Jinak až asi na 2 příběhy (ten v čínský čtvrti a ten s Portmanovou) mě každej příběh něčim zaujal a většinou silně zapůsobil. Jako vrchol, filmařská dokonalost, byl pro mě příběh s Shiaou LaBeoufem, kterej mi doslova vyrazil dech a nemůžu ho furt vyhnat z hlavy. (03.02.2010)