Větší, silnější, rychlejší

Když nepočítám přírodopisný a P dokumenty, tak tenhle je jeden z nej, co jsem kdy měl možnost vidět. Spousta zajímavých fakt a informací, nadmíru atraktivní zpracování, které nenudí ( hlavně prvních pět minut je nářez ) a já nemůžu hodnotit jinak. Šel jsem do toho s tím, že to bude dokument o steroidech, čínkách a posilovně mno a dočkal jsem se daleko komplexnějšího díla. A to jsem byl v posilovně 3x povinně se základkou, s čínkama se kamarádím asi jako Ind s hovězí roštěnou a místo abych holky nosil do postele v náručí, tak mě tam nosí ony. Ale tohle můžu doporučit každému, kdo si alespoň občas rád hlouběji zapřemýšlí a rozšíří všeobecný obzor. Skvělé. [10/10 říjen 2010] (20.10.2010)

Další z řady počinů současné vlny jakýchsi "nových dokumentů", které se populárně-naučnou formou snaží o reflexi aktuálních politických a společenských témat (v USA zejména Michael Moore, u nás pak Klusák - Remunda s Českým snem nebo Ženy pro měny Eriky Hníkové). Téma je víc než příhodné - v podstatě primitivní americká honba za vítězstvím přesně dle oficiální synopse filmu ("Američané milují vítěze a nesnášejí poražené“). Chris Bell postupuje ve výstavbě tématu sice dle osvědčeného "moorovského" stylu, ale předkládá divákovi skutečně zasvěcený pohled na celou problematiku i s několika poměrně trefnými přesahy, které přesně postihují mnohdy Evropany právem zesměšňovanou americkou mentalitu. Ke konci už ovšem ztráci film tempo a trochu se točí na jednom místě, což lze ovšem omluvit, vzhledem k tomu, že se jedná o debut. Každopádně velmi velmi zajímavý kousek. (13.07.2008)

ja až neuvěřitelný, jak některý lidi spíš věří tomu, co jim někdo řekne nebo nařídí, než aby věřili svýmu vlastnímu zdravýmu rozumu..média v člověku opravdu někdy můžou vyvolat falešnou představu reality(a konec konců člověk nemá moc možností přesvědčit se o vzdálené realitě jinak), ale přeci neznamená, že když jeden člověk povídal nebo zákon něco nařídil, že je to tak správně..někdo se pak díky tomu dokáže naprosto uzavřít jakýmkoliv jiným možnostem a stává se tak jednoduchým a pokryteckým k sám sobě až mě to samotnýho uvádí v úžas..tenhle film neukazuje jenom to, jak se Amerika a díky ní i celej svět kouká na "drogy", jakými jsou steroidy(ať už je to špatnej či dobrej pohled), ale hlavně omezenost, tupost a naivní důvěru v informace, které k člověku proudí prostřednictvím médií nebo ještě hůř prostřednictvím politiků tak, aby se prosadil záměr, kterej vylepší něčí jméno(neříkám, že by člověk neměl věřit ničemu, ale to co máme v hlavě už někdo fakt používat neumí-přeci si nikdo nemůže myslet, že někdo, kdo se snaží vyhrát, nevyužíje všech prostředků, aby toho vítězství dosáhl a jestli pak nastoupí "genový doping" rozdíly se smažou a kdo pak bude moct posoudit, kdo je opravdu nejlepší?..nebude to nakonec zásluha toho vědce, kterej geny upravil?bude to ještě sport?nebo budeme taky říkat, že je to jeho přirozená součást, protože to tak dělají všichni? ) (17.10.2008)

20.3.2010 ~ Věříte stále na Ježíška? Věříte stále, že jsou lidé hodní, že "tohle" se vám stát nemůže či že tam někde na vás čeká princ na bílém koni nebo ta pravá? Nebo dokonce stále věříte, že pravda a láska zvítězí, politici to s námi myslí dobře, sportovci vítězí svojí pílí a vůlí a že vše, co je prezentováno jako špatné, je doopravdy špatné? Vy jste ale naivní. ~ BSF je zvláštní dokument. Je to dokument o tom, jak jsou (nejen) Američané od mala masírování vymyšlenými hrdiny a pečlivou prací vybudovanými hodnotami a ve skutečnosti je to naopak. Ve skutečnosti totiž všichni podvádí, lžou, kradou, dopují, drogují jen a pouze proto, aby byli větší, silnější a rychlejší. Protože chtějí, protože musí, protože se to od nich čeká, protože to dělají i ostatní a protože to dělali i ti, kdož byly jejich vzory. ~ A tak je nám nabídnut pohled do zákulisí, do politiky, do nezměrných vrstev bahna a svinstva. Potud dobré, dozvíme se pár perliček z minulosti a zjistíme, že o některých věcech rozhodují i ti, kteří o daných problémech vlastně nemají šajna. Problém tohoto dokumentu je jinde. ~ Problém je totiž v tom, že průměrný kopáč "za Telecom" o tomhle už dávno ví. Drtivá většina informací zde udaných totiž není nic zvláštního. Možná je to šok pro Američany, kteří jsou přeci tím nejlepším, nejsilnějším, nejupřímnějším a nejskvělejším národem na světě (moment, ono je i něco jiného než USA?). Nám, v českých luzích a hájích (většinou tedy těch hájích), tohle nemůže přijít nijak extrémně zvláštní. Politici žvaní, sportovci dopují, kde se nekrade, tam se podvádí a naopak. Prostě hnus. Navíc je celý příběh prezentován na třech individuích, kteří se jako malí zavalití chlapci rozhodli ukázat světu co v nich je tím, že se sebou půjdou mlátit do ringu. Nějak jim to úplně nevyšlo. Jeden tvrdě dřel, aby vypadal jak špatná postavička z komiksu, druzí dva tvrdě dopovali, aby vypadali taktéž. Výsledkem je, že tak vypadají, nemají z toho vůbec nic a navíc zjišťují, jak jim všichni celý život lhali. Ano, je to smutné, slabší povahy uroní slzu a postesknou si nad nespravedlností světa. My ostatní si můžeme jen po dokoukání říct: No a co jako? (18.03.2013)

Jsem rád, že se Chis Bell v rámci možnosti pokoušel o objektivnost a nešel do toho s předem hotovým názorem. Dočetl jsem se tady o podobnosti s Moorem. Blbost - Moor má vždy už názor hotový a točí tak aby ten opačný znemožnil. Ať už je správný nebo ne. U Chise Bella to bylo možná hlavně tím, že nemohl odsoudit vlastní rodinu, ale to už je jedno. Každopádně já jsem spokojem. Dokument mi ukázal téma, z druhé strany než jen mýtické mediální NE, ale do ničeho mě netlačil. Podal to navíc reálnou cestou plnou poutavých odkazů. Jo, spokojenost. In sports you should play fair. In war, you shouldn't play fair at all. (09.11.2009)