Žena v Berlíně

Válka mění slova! Láska už není to, co bývala...Netradiční pohled na konec II. světové války očima jedné ženy. Silný, netradiční příběh obyvatelek jednoho polorozpadlého činžáku ofehrávající se v dubnu 1945, kdy sovětští vojáci dobyli Berlín. Každodenní strarch, beznaděj, znásilňování....ale hlavně vůle přežít. A nikdy už nebude nic takové jako bylo dřív. Jak dál žít? Silný, výborně natočený příběh, který utkví v paměti. (16.05.2010)

Nechci a nebudu tady nějak zlehčovat historická fakta, uvedená Anonymou v jejím příběhu, protože každá válka sebou přinesla (přinese) různá zvěrstva páchaná na obou stranách a je úplně jedno zda šlo o Němce, Rusy, Ukrajince, Američany, Brity, Francouze, Italy nebo jakoukoliv jinou armádu (vojáky). Vraždění, mučení, znásilňovaní, mrzačení – to jsou holá fakta. Tento příběh nám nabídne špinavost oné doby (tedy „osvobození“ Berlína rudou armádou a co všechno si tam museli tamní ženy vytrpět a udělat aby přežily. A bylo úplně jedno, zda šlo o nezletilé, nebo stařeny. Hlavní hrdinka velmi záhy ztratí veškeré iluze a po několika nedobrovolných znásilněních si začne sama vybírat, komu dá a komu ne. Bohužel některé pasáže a dialogy byly zbytečně natahovány a nudily. Kvůli čemuž ubírám jednu hvězdu. I tak jde však o lehce nadprůměrnou záležitost. 60% (18.11.2018)

"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla." Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž,  ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje,  "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži...  Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film. (01.02.2022)

Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. (11.04.2010)

Hodně zajímavý a hodně opomíjený pohled na konec války, na osvobození. nejdřív jsem se bála, že se film zhroutí na myšlence, jak Rusko znásilnilo chudáka Německo. Dost by na tom určitě pravdy bylo, na druhou stranu jsem překvapena právě oním nezbytným vyobrazením obou stran. Nečekala jsem, že se dočkám toho morálního dilematu, že znásilnění je špatné, ale......neubránila jsem se myšlence, že se jim nedivim, i když pořád špatnost a ohavnost toho aktu přetrvává. Co mi ale ve filmu víc chybělo byl možná větší příběh, tím myslím větší dějový posun, ovšem hvězdy za to ubírat nebudu práve díky tomu morálnímu dopadu filmu, respektive rozporu. Člověk si asi nevyhnutelně říká, že osvoboditelé ze západu by se takhla nikdy nezachovali, jenže osvoboditelé ze západu nikdy nepoznali na vlastní vesnici aplikaci spálené země, a to proto, že západ byl přece jen rasově na jiný úrovni (vemte si jen třeba západo a východoevropskou kinematografii, pochybuju, že by v Rusku někoho napadlo natočit komedii o válce ve stylu Funése a jeho Velký flám, holt jiná zkušenost, jiné osvobození). Pět hvězd dávám za to popřemýšlení, které v sobě film nese, to že tam jsou dějové nedostatky lze opomenout, ale šlo by to udělat i lépe. Tož tak. (25.11.2011)