Režie:
Viktor TaušScénář:
Viktor TaušKamera:
David ČálekHrají:
Viktor Tauš, Mikuláš Křen, Milan Mejla Hlavsa, Vanda Hybnerová, František Černý, Saša Rašilov nejml., Jiří Schmitzer, Eva Turnová, Jan Vozáry, Jan Pokorný (více)Obsahy(1)
„Ztratit se můžeš, ale vrátit by ses měl“… Viktor zaznamenává svět kolem sebe i své myšlenky na videokameru s úporností člověka posedlého filmem a Quentinem Tarantinem zvláště. Potácí se mezi natáčením reklam a dokumentu ze života mladé policistky, až uvízne na mrtvém bodě. A v téhle chvíli se sblíží s kamarádem Mikim, který zavede Viktora do světa tvrdých drog. Z uměleckého zápasu se tak stává zápas o život… Debut režiséra Viktora Tauše nese řadu autobiografických prvků. Podává drsnou, ale autentickou výpověď o tom, jak dočasně vyměnil svou lásku k filmu za nenávist k sobě samému, zoufalství a utrpení. Peklo, které zachycuje, se jmenuje heroin. Přesto však jde o film plný naděje a odvahy. K cestě zpět z tohoto pekla jí bude hlavní hrdina potřebovat opravdu hodně. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Zajímalo mě téma o kterém tenhle film vypráví. Autobiografická zpověď filmaře...jakási forma terapie skrz kameru...ale i přesto tomu filmu něco schází, má prázdná místa. A těch je celkem dost. Posledních 30. minut je výborných, ale ty celý film nezachrání. Co ocenuju je výborná kamera, obrazová stilizace a střih...i Tauš jako herec neni špatnej a na vysračkovatělé české poměry originální film.... ()
Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. ()
Šokující erotické zkušenosti? Pokud to nebylo přesvědčování mírně natvrdlé přítelkyně, aby si před kamerou převlékla tričko, i když neměla podprsenku, svádění postarší produkční, která stejně nakonec utekla, nebo stříkání sjetých holek kečupem a šlehačkou (žádný eufemismus), tak jsem to asi minul... Kanárek mi nepřišel nudný, ale z námětu se dalo rozhodně vydupat daleko silnější materiál. ()
Atmosferu 90. let to ma zvladnutou dobre, tedy velmi zmatene a velmi svobodne! Nevim, do jake miry to byl zamer, film na me pusobi strasne amaterskym dojmem a i kdyz ma nekolik dobrych momentek, film nedrzi pohromade a dost nudi. Z ucinkujicich zaslouzi pochvalu Hybnerova, Hlavsa, Schmitzer, Cizkova a Kren. Dobra hudba, potesila hlavne Nico s Velvet Underground. Pres mirne zklamani jsem rad, ze jsem film konecne videl. ()
Hlavní hrdina (čili rejža, autor, herec, vlasáč a tak dále v jedné osobě) pro mě oplývá úžasným charismatem, takže mu s radostí odpouštím typicky neherecký projev. Celý film se nese na těžko přístupné, nepřátelské vlně, se kterou divák musí bojovat - a to jsem si parádně užila. --- 2.1.2020: Dala jsem si promítání po deseti letech a pořád dobrý. Viktor Tauš vskutku v jednu chvíli byl nejkrásnější muž na planetě, škoda, že jen takovou chvilku, a škoda, že z toho kromě Kanárka nic nebylo. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (6)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)
- Vo filme sa recitujú celé pasáže z Pulp Fiction (1994) režiséra Quentina Tarantina, ktorého tvorcovia aj filmové postavy bezvýhradne obdivujú. (Autogram)
- Původní název byl „VOP“ a jednalo se zcela o jiný film. Tauš však během natáčení spadl do silné drogové závislosti a po několika letech, když nad ní vyhrál, předělal scénář a dokončil jej již jako Kanárka. (wosho)
Reklama