Irčan

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)

Přijde mi zajímavé, jak pocity fascinace u Mafiánů a Casina ve smyslu, kam až jsou schopny postavy zajít a jak to všechno funguje střídají u Irčana pocity nostalgie. Vidět de facto ten samý mafiánský příběh po třetí bude nevyhnutenlě méně záživné, méně fascinující, méně šokující a bohužel také méně intenzivní, nicméně může to působit o to více hřejivě - když se na plátně sbíhají staré známé hvězdy a tak trochu ve stylu Rychle a zběsile pro nás udělají "one last job". Scorsese ví, jaká jsou divácká očekávání, vychází jim vstříc, servíruje jednoduše to, co jsme vždycky chtěli, ale přesto nebo možná právě proto nemůže být Irčan nikdy tak dobrý jako byli právě Mafiáni a Casino... 8/10 (17.12.2019)

Nějakou dobu jsem zvažoval, zda to vůbec chci vidět, protože ta stopáž mě dost odrazovala (btw. zmiňovat v souvislosti s tímto filmem pořád dokola jeho extrémní délku mi osobně přijde dost otravné). Nakonec ale zvědavost zvítězila, protože mám Scorseseho filmy rád a hrají tam snad všichni mí oblíbení herci. A za sebe musím říct, že se mi to dost líbilo a bavilo mě to; má to velmi dobrou kameru a soundtrack, jezdí tam hromada krásných starých aut, některé momenty jsou hodně působivé, a samostatnou kapitolou jsou herecké výkony, které jsem do jednoho shledal jako mimořádné (nejvíc se mi asi líbil Joe Pesci). Z pohledu na toho omlazeného De Nira jsem byl sice celou dobu poněkud nesvůj, ale můj zážitek z filmu to přesto nijak zvlášť nerušilo. Když jsem se navíc po zhlédnutí filmu dočetl, že pojednává o skutečných postavách (což jsem předtím nevěděl), ještě mu to v mých očích přidalo na zajímavosti. Asi bych byl opatrný v prohlášeních typu "je to starý dobrý Scorsese", ale osobně mě prostě bavilo na to koukat, a samotný závěr mi přišel hodně silný, takže jsem byl nakonec rád, že jsem se rozhodl tomu dát šanci. Btw. nechápu, proč český název nemohl být prostě jenom "Ir", a taky jsem moc nepochopil, komu hlavní postava celý film vypráví, když se přitom v ději k hlavní vraždě nikdy nepřiznal - prostě mi zde tenhle ohraný vyprávěcí postup nedával smysl. (20.12.2019)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální. (17.08.2020)