Rango

Být Pixarem, bál bych se. Velmi bych se bál.Rango je chytrá pocta klasikám, má úžasný humor, skvělé herci v původním znění. Navíc dokonalou animaci opět o něco posouvající hranici. Představuje bez přehánění krok kupředu pro CGI animáky, hlavně co se přístupu týče, kterému přeji úspěch alespoň v tom, že si ho jeho diváci najdou. 90% (20.03.2011)

Film se rozjíždí skvěle, akční scény jsou vedeny vtipně a svižně a do toho všeho hraje povedená Zimmerova hudba. Hlavní myšlenka a především její rozvinutí mi sice přišlo dost slabé a ani zdaleka nenaplnilo má očekávání, ale spád filmu si i tak drží poměrně vysokou úroveň, režisér nám úspěšně a originálně nechává přičichnout k několika různým žánrům a samotný hlavní hrdina si od začátku získá vaše sympatie a svou bezprostředností nebo přiměřenou dávkou potrhlosti se stává neskutečně zábavným. Opravdu lituji jen toho nudného a klišovitého závěru, kdy scénárista už buďto nevěděl co, nebo se snažil udělat z Ranga něco víc než jen oddechovou dětskou podívanou. Jako animák zábavný nadprůměr, jako dobrodružná komedie mi Rango brzo z paměti zase vymizí. 3,5* (27.07.2011)

Gore Verbinsky je mistr rituálních indiánských tanců, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak se mu prokristapána podařilo vzkřísit opravdového ducha divokého západu, takového, kterého si vybavuji ze svého dětství. Western se vrátil ze svých věčných lovišť, amigo. A kdo by to čekal, že zrovna v podobě animáku? (01.08.2011)

Strhující animovaná pocta dnes už trochu polozapomenutému světu spaghetti westernů. Chameleón promlouvající hlasem Johnnyho Deppa se rozpláclý na předním skle cabrioletu dívá v divoké jízdě na postavu bizarně zkarikovaného Raoula, kterou kdysi tak bravurně ve filmu Terryho Gilliama ztvárnil taktéž Johnny Depp, to je postmoderní rámec par excellence...a přesně v tomhle duchu do tavícího kotle své imaginace slil Gore Verbinski desítky víceméně synkretických vlivů a nechal z něho povstat svého nového hrdinu - chameleona, zvíře tisíce podob, který na sebe vlastně náhodou bere břímě westernového hrdiny. To, že jde o postmoderní hru, nezapomíná Verbinski znovu a znovu připomínat, třeba tím, že na čočku imaginární kamery nakreslí prstem hlavního hrdiny pomyslný obdélník výseku záběru. Vše je jen stylisticky dokonalá konstrukce, která drží až obdivuhodně pohromadě, uvážíme-li, co všechno do ní tvůrci zabudovali. Když Rango charakteristickým hlasem Johnnyho Deppa pronáší ,,I'm Nobody", nelze si nevzpomenout na existenciální rozměr, který ve westernu hledal Jim Jarmusch v Mrtvém muži, mystický Duch západu zase upomíná v syntézu spaghetti westernu coby žánru, neboť mýtický Spirit of the West má léty poznamenaný obličej Clinta Eastwooda a tělo a svršky Muže beze jména Sergio Leoneho, nemluvě o soškách Oskarů ledabyle naházených v kufru plážového vozítka... Připočteme-li klasické charaktery a šablonu westernových filmů, odkazy na slavné scény a typické westernové propriety, ale i aluze na mnoho newesternových amerických snímků (a to Verbinski s oblibou paroduje i své vlastní filmy), soví mexickou kapelu pějící nezřídka o mexickém kultu ,,La Muerte" a třeba surrealistický sen na poušti s létající rybou, máme tu velmi hutný postmoderní guláš. Ten se navíc ještě zahustí pochybnostmi o tom, kdo je vlastně vypravěčem tohoto příběhu - jestli ona (hudebně úžasná) soví kapela, které ovšem často její předpovědi hrubě nevychází, nebo upovídaný chameleon či nakonec sám strůjce příběhu v pozadí, filmový lyrický subjekt, tvůrce a prvotní hybatel filmu? Celý tak umanutě osobitý snímek odkazuje ještě k jednomu faktu - příštím filmem Gore Verbinskiho má být remake slavného westernu The Lone Ranger v hlavní roli, jak jinak, s Johnny Deppem, což dělá z Ranga vlastně jen jakousi přípravu na tenhle vlajkový projekt. Takže zásadní zpráva je: My, fanoušci resuscitovaného žánru, se máme zřejmě na co těšit! :-) Nádhera nesmírná... (06.06.2011)

Typický Verbinski. Nápady je to natlakované k prasknutí, během pár minut je to schopné semlít Leoneho, Coppolu i Baye a jen tak si to lehce krkne. Jako westernová besídka je to mnohem funkčnější než jako filmový celek. Rozptyl jednotlivých částí je až surreálně štědrý, takže výsledný dojem je poněkud neposedný. S připočtením českého dabingu to kecavého chameleona stojí pátou hvězdu, což nic nemění na faktu, že se nejspíš jedná o animákový vrchol sezóny. (01.03.2011)