Ulovit miliardáře

Vážený odpadový hodnotiteli, Pičo, nevím o co ti jde! Je to rutinní Vo(r)lovina se vší jeho typickou poetikou a prkenným vedením herců, nad kterými obvykle hutně masturbuješ u Besídek divadla Sklep, nad kterými tak rád tlučhubíš u piva se svými spoluintelektuály a kterým dáváš běžně 5 hvězdiček, doprovázených mohutným sebestředným slovním průjmem!! A byť parodie, mohu tě z vlastní zkušenosti ubezpečit, že tak to bohužel v banánových republikách fuckt vypadá! Tak se, Pičo, nad sebou zamysli, abych se o tobě příště nedomníval, že si sereš do huby! (26.03.2010)

Tomáš Vorel v české kinematografii platí za osobitého tvůrce, což potvrzuje i jeho nejnovější film Ulovit Miliardaře. Podobný snímek bychom totiž v české kinematografii hledali jen stěží. Tvůrci se pasují do role ublížených disidentů, kteří se nebojí říct nesmlouvavou pravdu do očí české společnosti a tepou do nešvarů současné doby. Obouvají se do kdekoho - katolíků, židů, nezávislých novinářů, politiků, lobbistů, milionářů, homosexuálů, kapitalistů, umělců a mnoha dalších. Režisér Tomáš Vorel se však ukazuje jako prachbídný pozorovatel české společnosti. Jeho film se smrskává do série několika plochých frází, za které by se nestyděla ani Dělnická strana. Motivace „hrdinů“ snímku i příčiny tohoto nelichotivého stavu českého národa zůstávají tvůrcům i divákovi důkladně utajeny. Všechny postavy jsou zlé už jenom ze své podstaty. Hamižnost miliardáře Grossmana tak tkví v jeho židovském původu, hloupost jeho partnerky zase v barvě jejích vlasů a takový lobbista Lehký je tuplovaný zloduch jen kvůli tomu, že má peníze. Vorlovi antihrdinové se tak dělí na dvě skupiny. Ti nesympatičtí a ti ještě nesympatičtější. A k tomu všemu se celý snímek tváří, že z toho má ohromnou legraci. Ta se však omezuje na křečovité úšklebky a bizarní situace. Tvůrci se svezli na vlně laciného populismu a natočili plakátové leporelo plné stereotypů a předsudků. Tomáš Vorel se sice může zaklínat nadsázkou, ironií a karikaturou, ale nezakryje tím skutečnost, že se podepsal pod dílo, které selhává ve všem, co si lze představit pod pojmem sociální kritika. Protektor dokázal, že se již dokážeme vypořádat se svou minulostí, u naší současnosti to bude asi nějakou chvíli trvat. (02.10.2009)

Těžko uvěřit, že člověk, který stojí za filmem nazvaným Kouř, natočí takovou splácaninu, jakou je Ulovit miliardáře. Jestliže v Kouři absurdita a afektovanost funguje bravurně, tady vše vyznívá spíše trapně. Zhruba chápu, co se Vorel snažil říct, ale tentokrát se sekl nehorázně. Pokud jde o herce, Matonohu jsem nikdy neměl příliš rád, zato Esterka je fajn. Ovšem za nápad obsadit Jiřího Mádla by se někdo měl houpat za koule v průvanu. (573., srpen 2010) (09.08.2010)

Tomáš Vorel už se dlouhou dobu pohybuje v kruzích, proti nimž kuje svou satiru, svůj satirický paskvil tedy natočil tak, jak ho natočil za a) proto, že nemohl zobrazit skutečnou realitu, jelikož by ho podnikatelsko-politické elity odstřihly od zdrojů peněz a skončila by jeho slibně rozjetá kariéra, ale přesto musel frustraci z pozorování svého okolí ze sebe nějak dostat, aby ulevil svému svědomí, tak použil tu zničující přemíru nadsázky, až se film stal trapným a nekoukatelným; za b) proto, že díky zakonzervování se v přítomnosti elit ztratil schopnost sebereflexe a svůj dřívější střízlivý úsudek. Jestliže a je správně, natočil výborný, ale nepochopitelný a nepochopený film, jestliže je pravdou b, natočil jeden z nejhorších filmů české polistopadové kinematografie... Tak si, diváku, vyber... (30.10.2010)

Od počátku se děj takzvaně zcizuje, hrdinové jej glosují do kamery, což pár herců zvládá, ale většina si to plete s dětskou besídkou. Pak se rodí přehlídka suterénních karikatur od homosexuálů po "investigativního" reportéra, byť se k němu váže jeden podařený bonmot o tom, jak se dostává k horkým informacím. Stylizované herectví účinkuje v němé grotesce, což dokázal Vorlův skvělý Skřítek, ale moderátorské "hraní" nezabírá v mluveném pamfletu s papírovými dialogy, zvláště když dojde i na vážné meditace o židovství. (26.05.2020)