Den nezávislosti

Kdo by chtěl v tomto sci-fi thrilleru hledat nějaké životní moudro, bude těžce zklamán. Jde totiž o čistokrevnou popcornovou podívanou, při které je doporučeno nepřemýšlet nad tím, co se na plátně nebo v TV děje a prostě jen hltat a hltat (očima). A tady toho k hltání je opravdu hodně. Záplava supermoderních triků se na člověka z plátna doslova vylije a chvílemi je jich tolik, že je divák ani všechny nepostřehne. Po této stránce - všechna čest. Co mě ale (jako už mnohokrát) dokonale odrovnalo, to je ten americký patriotismus. Pro mě osobně už je to ta nejzprofanovanější věc na světě. Ale ještě více mě začínají unavovat američtí prezidenti - akční hrdinové. Pro mě osobně je daleko realističtější skutečná návštěva mimozemšťanů na Zemi. (24.08.2002)

Pravděpodobně nejzábavnější a nejvelkolepější invaze šmejdů z vesmíru. Scénář je plný patosu, hrdinských proslovů, ale i nadsázky a vše funguje na jedničku z hvězdičkou. Efekty jsou po celou dobu špičkové, Will Smith je gangsta, Jeff Goldblum je eko, Bill Pullman je ultimátní prezident Spojených států, extrémní sympaťák, milující manžel a rodič, pravdomluvný politik, pro svůj národ hrdina do posledního dechu. Tedy přesně zapadá do tohoto opakujícího se amerického snu o tom, jak nakopou zadky jakémukoliv světovému nepříteli. Ženské osazenstvo taky nijak nezaostává, jen ta prezidentka Roslin mohla dostat více prostoru, ale další dvě ho mají dost a povinnou vztahovou a emoční výplň zastupují tak, jak je v tomto druhu filmů třeba. Celkově je tedy toto sci-fi příkladem parádní explozivní fantastické akce, která se napoprvé určitě neomrzí a vlastně se neomrzí nikdy. Osobně mám ale stejně nejraději první temnější část. (19.10.2008)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)

Blbost ne-blbost. Hovadina ne-hovadina. Jeden z prvních megadrahých filmů co jsem kdy viděl se navždy zapsal do mého srdce a mysli. Patriotismus hoďme stranou, tohle je naprosto bombastické a revolučně megalomanské potěšení v žánru katastrofického filmu. Doteď si vzpomínám na strach ze scén s emzáky a bombastické efekty dané doby. Pokud Emmerich byl někdy na vrcholu, tak to bylo 4. července. (02.12.2007)

Tak si to shrňme: Je to sci-fi od Rolanda Emmericha. Ba co víc, je to sci-fi od Rolanda Emmericha, ve které hrají a to docela dobře - Will Smith, Jeff Goldblum a např. Bill Pullman. Je to sci-fi, kde stateční Američané zachraňují svět před mimozemskou invazí (dokonce i prezident tady přidá ruku ke stíhačce). Třepetající se vlajka plná pruhů a hvězd i vlastenecká klišé, tím se tady také opravdu nešetřilo, ale: je to neuvěřitelně zábavný kousek, který snad nemá jedinou hluchou vteřinu! Navíc v pěkném vizuálním zpracování. Postupem let jsem si ke Dni nezávislosti vybudoval silně pozitivní vztah a čas od času se na něj rád podívám. Povedený blockbuster z 90. let, který řadím výš, než například uslzený Armageddon. Ostatně, skvělé tržby a dodnes veliká obliba u fanoušků asi také nebudou zcela náhodné. (29.11.2020)