Fenomén Gott

Povrchní, poněkud bulvární a neuspořádaný portrét Karla Gotta dnešních dnů, poskládaný z jeho současného života … a ze vzpomínek. Pseudodokument, který ve skutečnosti neřekne nic podstatného o fenoménu jménem Karel Gott. Obsahuje sice archivní fotografie a kratičké, naprosto nedostačující autentické video ukázky z dob dávno minulých, ale ani v nadsázce nelze mluvit o zmapování života a kariéry mnohonásobného Zlatého slavíka. Původně jsem tomu veledílu se zavřenýma očima přidělila 2*, ale je to ostuda Olgy Špátové, nikoli Karla Gotta, tak co bych se přemáhala - 1* bohatě stačí. Co se týká období normalizace a podepsání anticharty, myslím, že kdo neemigroval a chtěl nadále veřejně vystupovat, MUSEL se přizpůsobit a být loajální … A pokud nebyl zbytečně moc aktivní - především v tom smyslu, aby to negativně poznamenalo jiné - není nutné se obhajovat a nějak zvlášť se k tomu vracet. (11.05.2009)

Karel Gott jako zpěvák určitě fenomén je, což je ale asi tak všechno. Všechny ty kecy kolem na mne působily značně křečovitě a účelově a jen mě přesvědčily, že lidsky je mistr spíš karikatura překonávající bez většího hnutí věky. Božský Kája je představitel mas, mas s růžovými sny o úspěchu a slávě, rozjuchaných a roztančených mas, které už ze své podstaty normalizují. Dokument byl veden v duchu: Pád bolševismu zapříčinili spíš veksláci, než chartisté. No jasně, vy jste přeci chtěli pracovat, rozdávat lidem na západní a východní straně zdi jen radost, nic víc.. ble! (10.05.2009)

Víte proč ty hodnocení ještě před premiérou viz dotaz igi B.? U slavnostní, novinářské či jiné konkrétní (jestli nějaké tedy byly, to teď nechme stranou), no podle mě je to jednoduché, buď ti lidé chtějí bejt alespoň v něčem a někdy první (tak jim to umožněme) a nebo prostě jen chtějí, aby zrovna TEN či ONEN jejich výtvor fantazie byl mezi prvními...Zpět ale k fenoménu Gott: Natočeno a pojato to bylo podle mě celkem obstojně, co se týče obsahu, tak člověk, který se o božského Karla už nějaký ten pátek zajímá (viz třeba moje babička), už všechno dávno ví a nebo se to v denících typu Blesk, Aha, Story nebo Spy už dávno dozvěděl:-) Nepopírám však fakt žena de facto třech generacích Karel Gott nějakou tu nesmazatelnou stopu zanechal, že ovlivnil nejen hudebně mladší generaci zpěváků, která k němu vzhlíží jako k bohovi, názorově je to pak už o něco slabší, rebelsky to snad ani nestojí za řeč, teď k tomu všemu ještě připočtěte dobu "Normalizace" ve které byl KAREL na vrcholu (ne, nadarmo se mu říká normalizační zpěvák, co to mělo za klady jistě každý ví,stačilo být jen trochu lojaální) a na události kolem a názor si každý udělejte sám..Nechci božského Karla nijak zesměšňovat, či vyvracet jeho talent, který jistě měl a má stále, ale můj zpěvák nikdy nebyl ani nebude, texty písní které zpívá ač to byly třeba velké české hity a nebo světové covery jsem až na vyjímky nikdy moc nemusel, slavíci z konce jeho období neuznávám, jako osobnost ho tedy de facto uznávám ale i tam je to tak 50:50...Jeho první klip mezi kravkami se mě však líbil, jako později třeba scénka s komikem Felixem Holzmannem ukázala že má vlohy i pro komedii. Někde jsem četl že i druhý Karel, ne tak oblíbený jako tento, vyhledávaný a uznávaný jen malou skupinkou lidí, v emigraci na západě, později se navrátívší aby se nakonec oba setkali a zazpívali v roce 89' na Václavském náměstí na jednom z tamních balkónů byl jiného názoru, i když na tribuně to samozřejmě poznat nebylo...Komentář není vůči této osobnosti nijak zaujatý, případným rozepřím i fanouškům se omlouvám, fanouškům nic nedlužím.. I Love You Carl, říká moje babička, Já říkám I Love You Bealtes and Stones! (09.05.2009)

Gotta neposlouchám, ale za jeho absolutní profesionalitu a maximální přístup a odevzdání se řemeslu si ho více než vážím. Olga Š. se snaží jít v tatínkových stopách, ale tímhle kouskem se moc neukázala. Na rozdíl od Karlovy profesionality je její dílko veskrze amatérské, takové domácí video k Mistrovým narozeninám. (09.05.2009)

Olga Špátová nechala diváky nahlédnout do soukromí Karla Gotta spíše kradmo a jen na několik okamžiků. Není tu nic, co by neodpovídalo ustálené představě o životě Zlatého slavíka. Snad nejcennější jsou autentické záběry z několika zahraničních turné (Berlín, Kanada), které jej ukazují jako nadmíru velkorysého a přátelského muže, jako profesionála, který svou popularitu nestavěl na odiv a bez váhání se s úsměvem podepisoval i té poslední cigošce kdesi na peróně. Jak v dokumentu říká Ladislav Štaidl, lidé Gotta prostě zbožňovali. (17.09.2021)