Barneyho ženy

Paul Giamatti zase jednou naplno ukázal svůj herecký talent a odvedl skvělou práci, když zahrál postavu Barneyho, jenž má trochu problémy se ženami, se sebou samým a se životem. Film neustále balancuje na pomezí komedie a dramatu a daří se mu zůstat pořád dostatečně přesvědčivým a silným filmem, kdy v závěru dovede zasáhnout. (29.06.2016)

Už začíná být pomalu zvykem, že nejlepší americké komedie vznikají mimo hollywoodská studia, stejně jako tahle kanadsko-italská koprodukce. Svým usazením do hebrejské komunity a typicky židovským humorem, který představuje až jakousi esenci životní zkušenosti a vědoucího moudra, trochu připomíná rukopis Woody Allena, je ale méně intelektuálně břitká, naopak (hlavně v druhé půli) skvěle zdůrazňuje sentimentálně-romantický prvek. Neodolatelný a typově přesný je Paul Giamatti, překvapením je pak opravdu odzbrojující Dustin Hoffman v pro něj trochu netypické roli muže ze staré školy, z pomalu mizejícího patriarchálně fungujícího světa. Jeho chlapáctví je zdrojem mnoha komických situací a je vpravdě neodolatelné... Ač se hlavní hrdina Barney Panofsky sebevíc snaží diváka nezaujmout svým tuctovým zjevem a víceméně průměrností ve všech oblastech života, v jednom ohledu si zaslouží naši pozornost - svými manželstvími. Barneyho tři svatby jsou každá originál sám, ovšem v celku jsou výmluvnou metaforou obtížnosti najít tu správnou cestu životem, a to jak partnerským, tak obecně tím svým konkrétním. Příběh Barney Panofskyho ilustruje věčné prokletí muže, jehož civilizace svázala do kazajky monogamního vztahu, ač k tomu není evolučně naprogramován, stejně jako protichůdnou potřebu lásky a partnerského života, který je tak neuvěřitelně křehký... Vedlejším motivem je také princip hry a role náhody a nahodilosti v plynutí života (záhadné zmizení nejlepšího přítele). Barneyho ženy jsou skutečně nevšední (tragi)komedií, která dobře kloubí oba dva póly, jak komické, tak i tragické tu má svou očistnou funkci. Málokdy si člověk u tak malého a neokázalého snímku říká, jak obsahově velký a bohatý je... (27.10.2011)

Tak si to shrňme, protože jsem to nepochopil. Zakrslý, tlustý žid s vizáží přežraného křečka sbalí na své svatbě zoofilní roštěnku naprosto mimo jeho ligu, nafláká jí dva fakany, chytne alsheimera a zaklepe bačkorama. Pro někoho s obřízkou možná záživné a plné jinotajů, nejedna stará panna snad z té osudové lásky dokonce i pomočí kapesník, nicméně dělat z toho tady novodobou Vojnu a mír jenom proto, že jsem se tím unylým Harlekýnem proslabikoval až k tiráži, aniž bych chcípl nudou a mám nutkavou potřebu vykřičet do světa, jaký že jsem to čtenářský pašák, to snad ne?! Pavlík ale za pomoci Hoffmanových kapek hraje jako o život, a tak si v tom třeba i omezený divák s literárním nevkusem (marvan), co v životě přečetl tak akorát přílohu nedělního Blesku a všech sedm dílů Heryho Potrata, najde světlou chvilku a trochu se napakuje na té "bezbřehé myšlenkové bohatosti". (26.10.2011)

pro mě výborný film, který jsem si moc užil. Už herecké obsazení mě nalákalo, Giamatti i Pike patří mezi mé oblíbence a Dustin Hoffman, to je kapitola sama pro sebe. A vůbec mě nezklamali, nejen svým herectvím, ale ani rolemi, které ztvárňovali. Moc mi seděl způsob, jakým autor přistoupil k vykreslení Barneyho života, protože to bylo prostřednictvím jeho osudových žen, s kterými spojil svůj život. Film je tedy především o vztazích, podáno je to částečně jako komedie, ale je zde prostor i pro vážné a sentimentální chvíle, především v závěru, jak to tak bývá. Humoru je nejvíc, když se objeví Dustin Hoffman coby Barneyho otec. Mě se na tom nejvíc líbilo, že je to hluboce lidský příběh, rozuměl jsem motivaci v chování jednotlivých postav, přišlo mi to uvěřitelné a to má pak příběh, který není jednoduchý a objevují se v něm nečekané zvraty, mnohem větší sílu. Velká spokojenost, nemohu dát méně než 5 hvězd (19.05.2014)

Po celou délku filmu jsem nevěděl o čem to tedy vlastně nakonec má být, co je ta jedna hlavní nosná dějová linie a myšlenka - stalo se tam toho vážně hodně, tak akorát na 3 celovečerní filmy. Na konci filmu mi to pak bylo vcelku jedno, fungovalo to, tak na co řešit takové podružné věci. Paul Giamatti, Dustin Hoffman i Rosamund Pike mě herecky přesvědčili a svými výkony potěšili, první jmenovaný si Zlatý glób určitě zasloužil (a zasloužil by si i nominaci na Oscara). Poslední slova? Všechna čest maskérům, předvedli se! 4* (14.08.2012)