Poslední neděle

Povinná četba pro fanoušky Tolstého, ale i literatury a historie obecně. Provedením je to standardní, životopisné drama, které neriskuje, sází na jistotu. O příčku výš to ale zvedají herecké výkony (u mě to zase vyhrál Giamatti - McAvoy, Plummer a Mirren jedou v těsném závěsu), film zachraňuje taky okouzlující hudba a kamera, od poloviny ale hlavně vykreslení bouřlivého vztahu spisovatele a jeho choti. Oproti běžným šablonám tady máme model pozdní fáze manželství, v kterém pod nánosy únavy a zahořklosti stále bobtná obětavost a mladické okouzlení. Místy je to trochu sentimentální, ale funguje to. Moc hezká práce. (19.05.2016)

Poslední měsíce Tolstého života byly pořádně hořké. Na tom se historikové shodují, a přestože pramenů je dost, historikové se výrazně odlišují v jejich interpretaci. Takže jakákoli "rekonstrukce" je ošidná. Bohatou paletu postav, povah a vztahů v Jasné Poljaně je však rozhodně možno rozehrát ve fantastické drama. Tady se to podle mého soudu podařilo jen průměrně. Herci hrají co mohou, výprava je dalším potěšením, ale dialogy neohromí. A osobně mi vadilo evidentně milosrdné pojetí postavy Tolstého - on byl pěkný prevít, a jako hlava domácnosti nesl největší podíl na jejím rozkladu. --- Napadla vás taky podobnost Tolstého s Havlem? Oba výborní spisovatelé, oba pěstovali svůj kult, ale integrita nebyla jejich silnou stránkou... (07.11.2016)

Odkaz Tolstého je tak ohromný a závažný (mj. zcela zásadně ovlivnil Gándího a skrz něj M.L. Kinga), že není divu, že ho úplně nepochopili ani jeho nejbližší. Alespoň podle tohoto dojemného a podle všeho historicky nadstandardně věrného snímku. Ten není ani tak o Tolstém samotném, ale pozoruje spíš způsob, jakým byly myšlenky tohoto mudrce vnímány jeho romantickou, paranoidní manželkou Sophií; jeho nejbližším politickým druhem, Chertkovem a mezi těmito dvěmi znesvářenými mlýnskými kameny zmítaným asistentem, Valentinem Bulgakovem, který vychází z příběhu jako ten, který odkaz ruského klasika pochopil nejpřesněji. Kromě lahůdkových výkonů čtyř hlavních představitelů (Plummer, Mirren, McAvoy, Giamatti) je pro mě největším kladem filmu Hoffmanův autorský (režie a scénář) přístup k tématu, kdy se snaží dívat se na spor o Tolstého odkaz objektivně a obě strany (tj. šlechtickou rodinu v čele s manželkou a Tolstoyisty v čele s Chertkovem) představuje v odstínech šedi. Neomylným (téměř) zde zůstává pouze umírající a životem vyčerpaný Tolstoy, který se z tohoto světa probudil tím, že poznal pravdu skrze lásku. 80% (10.03.2015)

Tak tohle byla prvotřídní herecká onanie. Divím se, že zůstalo jen u dvou nominací, tenhle film zkrátka po formální stránce nemá ani jednu chybičku. Herci, výprava, kamera, hudba, kostýmy - to vše na jedničku s hvězdičkou. Trochu to skřípe po obsahové stránce a hlavně je Last Station bez jakéhokoliv spádu. To mi zabránilo dát plné hodnocení, jinak jsem byl maximálně spokojen. Tolstého jsem nečetl, s jeho díly jsem však obeznámen a o jeho posledních dnech života jsem nyní obeznámen také. Film je tudíž i něčím přínosný, avšak ke klasickým životopisným filmům má hodně daleko. U podobných snímků je to vždy buď a nebo. Vychvalovat film do nebes pro precizní zpracování, nebo jej zatratit pro nudu a nezáživnost. U mě zvítězila první možnost. Projekcí vůbec nic nezkazíte, naopak se dovíte něco nového v perfektní formě, musíte ale přetrpět místy nezáživné dění na obrazovce. (07.09.2010)

Posledne dni Tolstoja vo formalne bezchybnej drame, pri sledovani ktorej je tazke urcit, ktory z hercov by si zasluzil vyssie uznanie. The Last Station je pomalym, no v ziadnom pripade nie nudnym filmom, ktory si plynie vlastnym tempom, rozprava pribeh stretu dvoch literarnych obrov na sklonku zivota jedneho z nich, napriek dramaticnosti zahreje a vyvola aj niekolko prijemnych usmevov. (19.12.2011)