Jana Eyrová

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Najnovšej adaptácii slávneho románu nemám veľmi čo vytknúť, naopak musím vyzdvihnúť hneď niekoľko vecí. Prvou je menšia zmena v rozprávaní, čo je oproti iným osviežujúce a pre mňa najnudnejšie časti knihy sa rýchlo odbijú už v úvode. Ďalej je to Michael Fassbender, chodiaca charizma, pre ktorého akoby bola rola Rochestera šitá na mieru. A poslednou je opät magicky podmanivý soundtrack Daria Marianelliho. (13.07.2011)

Těžko říct, nakolik je problém ve ztvárnění samotném, a nakolik v trapné skutečnosti, že naivních sedmnáct mi dávno není a do sexuálně frustrované čtyřicítky mám ještě daleko. Vykastrování morální a charakterové linky ve prospěch stručně nahozeného rozvoje kýčovitě gotické romance prokládané hezkými záběry na přírodu a raně feministickým žbrbláním tak jako tak momentálně neocením. (07.05.2014)

Neskutečná věc u níž místy nebudete ani dýchat. Tohle bylo zatraceně britské a zatraceně dobré (tak to mám prostě rád) ! Devatenácté století, staré obrovské gotické sídlo (kde by jste se v některých křídlech báli i ve dne natož s rozžatou svící v ruce za větrné zimní noci) a láska mezi vychovatelkou a šlechticem...Ačkoliv je doba cylindrů a cest do Indie i běžných výletů z Anglie do Evropy, přesto se stále řada věcí nesluší či dokonce nesmí. Alespoň mezi dobře vychovanými. Ve společnosti vládne bontón a konvence, na city není místo. Správný Brit i Britka se přeci umí ovládat a navíc repektují všechna Boží přikázání... S lahodou jsem se vpíjel do každé minuty tohoto filmu. Staré gotické sídlo, jeho rozlehlé zahrady i polnosti, kostýmy, kamera - vše bylo naprosto dokonalé. Wasikowska a Fassbender tu předvedli opravdový herecký koncert. BBC tyhle věci prostě umí a díky jí za to. Skvělá adaptace románu! Dávám dědictví 5 tisíc Liber. * * * * * (25.02.2014)

Tohle je snad nejadaptovanější kniha pro film, kam mi jenom paměť sahá...a beztak je to vůbec první adaptace, ke které jsem se odhodlal. A taktéž poslední. Fukunaga je můj oblíbený režisér a myslel jsem si, že jeho režijní schopnosti u mě dokáží vyvolat zaujetí v přežití a silně neaktuální historický příběh. Nestalo se a mrzutého Fassbendera už nechci vidět...6/10 (22.08.2020)