Májové hvězdy

Ešteže udreli na moju slabšiu strunku miestami. Film je pre mňa krásne komický. Nechcem byť neúctivá k dobovej presadzovanej nálade ale tak prehnané heroizovanie každého aspektu červenej armády spolu s ďalšími náhodnými scénami ma často skoro rozosmiali: - Nádherné nedeľné popoludnie, polovica Prahy na prechádzke, deti sa utešene hrajú, svetu vládne mier a láska. Slávne prechody tankov a armády cez rozkvitnutý sad, roztomilý chlapček prihovárajúci sa koníkovi, jednoduché dialógy v kombinovanej ruštine a češtine (a čo ešte, keď 1 strana vie slovko-dve v náprotivnom jazyku!), dievča idúce lesom - nedá sa inak, musí bežať. Samozrejme, že bosá. A zahodí topánku do jazera. Nádherná scénka s brnením a mačiatkom. ,,Tyhle všechny znáš?" Odhaľovanie vlasov ala Hollywood! WTF prestrihy na sovu a kostru, keď hrá na hud. nástroj. ,,Jiskra!" (Za toto zhorím v pekle ale - človek vracajúci sa z Osvienčimu s bruškom? + ,,Hotel"?!) Všetci horlivo mávajúci vojaci. Mierna absurdnosť 4. zápletky.... no uznajte. __ Nádherne píšuci a spievajúci Tichonov. Nemohla som uveriť. Očakávala som český film a tam milášik /Bolkonský/-Tichonov! Srdiečko mi zaplesalo! On i keď je ticho, nič veľmi nerobí, vždy hrá mierne inak a predsa predstavuje nejakú emóciu, situáciu... Hneď je mi film bližší. Aj pretože chrabrý vojak v 3 epizódke mi veľmi pripomína otca. - Krásny záber na konci 3. časti človeka prechádzajúceho osvetlenou malou uličkou v daždi.__Môjmu uchu lachodiace prelomové piesne, resp. ich variácie. __,,Co se stalo?" - ,,Nic." - ,,No to je hodně."__ Májové hviezdy sú pre mňa zábavným prekvapením, ktorý si netreba veľmi pripúšťať. Je dobré, že viem o ich existencii. A vďaka za Tichonova!! :) (20.10.2012)

Popravdě, čekal jsem mnohem horší film jako úlitbu režimu a propagandistický kousek, který má zvýšit vadnoucí popularitu našeho sovětského vzoru. Zatímco jiné filmy z tohohle období, na které člověk vzpomíná s nostalgií, obvykle při novém zhlédnutí přinesou zklamání, tohle bylo snesitelné a s ohledem na dobu vzniku ještě dnes funkční. Pochopitelně tempo dnešních snímků je mnohem vyšší, taky některé detaily skřípou - takovému Miloši Nedbalovi bych nevěřil ani šest měsíců v Osvětimi, natož pak šestiletou anabázi po nacistických lágrech. Na druhou stranu kvalitní literární předloha Ludvíka Aškenázyho se nezapře a lyrická atmosféra filmu vytváří kontrast k dnešním užvaněným nevýrazným žánrovým snímkům. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Možná s hodnocením trochu přestřeluju, protože film má své mouchy (zejména trochu vlažné tempo, nebo figura, kterou hraje Miloš Nedbal. Tomu lze těžko věřit, že se vrací po pěti letech z koncentráku, leda že by tam dělal kápa). Ale jinak je to velmi příjemný lidský film s řadou roztomilých scén. Rozhodně je to svým způsobem zjevení mezi "válečnými" filmy. (08.05.2011)

Začlenění do budovatelské edice LEVNÝCH KNIH (Filmy patří lidu) se v tomto případě viditelně minulo smyslem. Nepochybně se tu totiž jedná o jednu z nejzdařilejších koprodukcí naší filmové historie vůbec. Zařazení ruských herců nadaných velkou uměleckou erudicí i vlastní osobní zkušeností z Velké vlastenecké války (nikoliv náhodou se objevuje mezi melodiemi filmu slavnická hymnická SVATÁ VÁLKA či jinak POVSTAŇ ZEMĚ), jak ji symblizuje tehdy mladý Vjačeslav Tichonov, filmu a jeho autentičnosti jen prospělo. Milostné vzněty, vyměňované mezi Janou a Rukavičkinem, naznačují, že skutečná láska dnešní sex dalekosáhle - lidsky a v lidském rozměru mimo a nad někdejší pokrytecké puritánství - přesahuje. K ocenění je i nápis ve školní třídě, v němž se vedle Rudé armády objevuje i prvorepublikové masarykovské PRAVDA VÍTĚZÍ (cenzura musela mít obě oči víc než přivřené). Zajímavé jsou i některé nápady (náhodně přeskočivši jiskra na školním demontračním generátoru uvolňuje milostné napětí mezi začínající učitelkou a ruským ženistickým poručíkem). I způsob, jakým na sebe navazují jednotlivé povídky, je vynalézavý svým rámcem setkávání a míjení, jež pro poslední válečné dny bylo tak typické. Tramvaj, která projíždí čerstvě osvobozeným městem, úlevná radost tryskající snad z každého chodníku a ulice, mrtvý sovětskoruský voják nesmyslně umírající v prvních hodinách míru, konfrontace se světem odcházející První republiky (komisní Kreuzmannův řidič tramvaje, nádherná babička jinak neznámé Marty Májové i mladý pár z úvodní povídky), to všechno činí z HVĚZD dílo plně srovnatelné s legendární Vávrovou NĚMOU BARIKÁDOU, natočenou v období bezprostředně poválečném, či skvělým a nedoceňovaným Krejčíkovým VYŠŠÍM PRINCIPEM. Patosu, snad s výjimkou úvodní a současně i uzavírající scény na dětském parkovém pískovišti, je tu jako šafránu; totéž platí i optimistických tónech; dominuje civilní vedení herců a v pozadí cítíme tíhu povědomí krutých, nezvratných ztrát, s nimiž ti, kteří přežili válečné běsnění, už musí žít napořád po zbytek svých dnů. MÁJOVÉ HVĚZDY mají - máme-li je už nějak zařadit - kvality nesporně "trezorové" svým nadčasovým přesahem, který v sobě pro vnímavého diváka skrývají i dnes. (08.07.2011)

Tento film by se dal rozdělit do 4 mini příběhů, z nichž překvapivě žádný není sám o sobě vůbec špatný, bohužel však mají všechny min. jeden velký škraloup. První příběh nepřirozeně ukecaného hošíka, druhý poněkud citově nevyrovnanou dívku, třetí přespříliš vypaseného a rozradostněného navrátilce z Osvětimi a u čtvrtého, který se naopak zrovna moc nepodařil, může divák více ocenit tak maximálně vtipnou vložku s nadrženým duchovním otcem. A samozřejmě je zde jistá heroizace a humanizace ruského vojáka, která někdy skřípe více, jindy méně (na druhou stranu, je třeba vzít v potaz historii-sověti opravdu byli jásavě vítání a s vděkem bráni jako osvoboditelé) + vcelku nezvládnutá jazyková stránka (přecejenom, čeština i ruština jsou si sice v mnoha ohledech podobné, ale zase tak moc, aby si oba národy tak dobře rozuměli, taky ne, nemluvě o střetu azbuky a latinky). A když k tomu přičtu, jak si snímek stojí v konkurenci s jinými tehdejšími "perlami", možná trochu nadhodnotím, ale ty slabší 3* ještě dám. (08.10.2012)