Zlatý pavouk

Dokumentarista Pavel Blumenfeld se k hrané tvorbě propůjčoval spíše výjimečně. Asi nejúspěšnější byly jeho pokusy na poli kriminálního žánru, kde se mu občas podařilo sestavit alespoň zajímavý scénář. To je také případ Zlatého pavouka, který popisuje morální selhání jednotlivce v čase rozhodující chvíle. Že příležitost dělá zloděje a zloděj si příležitost pokaždé najde, je koneckonců také pravda, a i když je příběh postaven do ostrého ideologického světla, není tak úplně černobílý, jak se na první pohled jeví. Robert Vrchota byl charismatický herec světového formátu a je vlastně velká škoda, že nedostal v jiných filmech podobnou roli, neboť měl všechny předpoklady pro tzv. charakterní role. Jana Brejchová vyzařuje zatím nevyzrálý pel šestnáctiletého nezkušeného mládí, postaveného rázem před tak významný part, ale už za necelý rok se z ní stane opravdová herečka zásluhou režiséra Jiřího Weisse a jeho Vlčí jámy. A Oldřich Nový? Nostalgicky teskná vzpomínka na zlaté kapitalistické časy, nic víc. Jak kvalitní mohly tehdy filmy být, nebýt schematických frází. Škoda. (23.03.2013)

Severní Čechy na konci druhé světové války: Příslušník revoluční gardy dentista Hruška (R. Vrchota) se zmocní několika kilogramů zlata, které bylo ukradeno vězňům v koncentračních táborech. Kdo by to řekl, po letech však přichází nemilé překvapení ! Méně významný film od méně významného režiséra mě nijak zvlášt nenadchl. Byl to takový nepříliš zdařilý pokus o tzv. nový kriminální příběh na nový způsob. První dospělá role ale trochu nejistý krůček pro tehdy začínajicí a budoucí hvězdu J. Brejchovou. (11.07.2006)

Film se zajímavým námětem. Mě osobně tedy ten Vrchotův zločin nijak zvlášť nepohoršil. Koneckonců ty zlaté zuby stejně nebylo možno vrátit právoplatným majitelům (s čestnou výjimkou těch dvou tří kousků patřících Bekovi, který koncentrák přežil), a kdyby je odevzdal státu, bůhví kde by zahučely. Jinak snad jediný film, kde jsem ochoten Brejchové přiznat status sexbomby. (11.09.2014)

Odporně uvědomělý nepodplatitelný špehounský fízl Bek, který musí zvítězit a zlikvidovat celkem kladného hrdinu, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost. Ta je ve finálním dialogu zargumentována až do morku kostí, protože kapitalista musí pochopit, ze kradl, kradl a nic než kradl (tehdejší nesmyslné zákony považovaly každou nalezenou věc za majetek státu, a kdo ji neodevzdal, byl zloděj, a to se tento ubohý film snaží dokázat a obhájit...) V roli nesnesitelné husy manželky (scény, kdy na sebe s panem doktorem zamilovaně civějí, patří k nejpitomnějším, a klávesa šipka doprava, která posunuje děj o 5 sekund vpřed, snášela vždy alespoň 5 stisknutí v rychlé kadenci bez rizika ztráty orientace v ději) září Jana Brejchová, která je tak zmalovaná, že jsem ji celý film nepoznal a dočetl jsem se o ní až v titulkách. Hrozná hudba jenom stupňuje utrpení z filmu. (17.01.2010)

Zbytečná položka na mém dlouhém seznamu a to pouze díky slovu esesák, které jsem zaslechla jen tak z televize a musela jsem se na to podívat :-D. Největším dramatem z celého snímku je, když mistr zubař leze do sklepa a začne hrát ta hudba vystřižena jako z nějaké krátké estrády naprosto gradující s namočením ruky v sudu s vodou a šmátrajíc po lékárničce se zlatem. No jo hrabivci jsou všude, ale kde proboha vzali takové nudné pojetí to netuším. Jediné co mě tu nevalnou chvíli udrželo u tohoto snímku byla Květa Fialová a stále charismatický Oldřich Nový. (09.02.2013)