Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Režie:
Gustavo TarettoScénář:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrají:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (108)
Soucitná romantická komedie pro lidi po rozchodu o tom, že čas hojí rány a ten pravý čeká za rohem. Pár vtipných momentů (Tyhle schůzky přes seznamku jsou jak menu v McDonalds..na obrázku to vypadá vždy lepší a chutnější), ale celkově zdlouhavé. Nebo je možná problém ve mě. Buenos Aires mě neláká ani jako turistu a to cestuju rád. A ten konec s Wallym jsem fakt nezbaštil...blbější berličku jak ukončit film, který měl skončit už dávno, jsem dlouho neviděl. ()
Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. ()
Trpký obraz dnešní doby - lidi blízko sebe hladoví po citovém zisku tak, že jim jako trosečníkovi Wilson poslouží k prchavému zaplnění prázdna figurina, která připomíná člověka a nic nekomplikuje, nebo další bázlivý pokus dát všanc svou bublinu, co opět končí smířlivou rezignací . Trpký obraz dnešní doby - žijeme vedle sebe, přitom tak daleko. ()
Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. ()
Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř. ()
Reklama