Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

„VŠICHNI MÁME POVINNOST BÝT ŠŤASTNÍ…“ /// O tom, jak psychiatr Hector vyrazil do světa hledat (studovat) štěstí. Štěstí? Co je štěstí?...To u nás ví každej Krhounek, ale v zahraničí musí chudák chlap prolízt půlku světa, aby pochopil, že… Asi to bude věkem. Hector je mi sympatičtější než Walter Mitty. Jeho dobrodružství šíří dobrou náladu, a přestože některý postavy štěstí (asi) nenajdou, mám z jeho studijní cesty fajn pocit. Souhlas se spoustou klišé. (Ale může bejt hledání štěstí něčím jiným?) Některý poučky jsou hezky filozofický, jiný votřepaný, ale ze všech cejtim pravdu. A emoce. Asi to bude věkem. Pegg je v pohodě, Pike fajn. Štěky Skarsgårda, Plummera a Rena potěší. Rozhodně to bude tím věkem, takže bych tenhle kus doporučil spíš chlápkům po čtyřicítce, než mladejm hřebcům, na který číhá štěstí za každým rohem (nebo si to myslej). Filmů, který šířej optimismus a chtěj rozdávat štěstí, zase tolik není. Taky by se na to dalo podívat jako na pohádku. Asi to bude tím věkem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le voyage d'Hector ou la recherche du bonheur“, kterou v roce 2002 napsal François Lelord, číst nebudu. 2.) Pochopím, že vyhejbat se neštěstí, není cesta ke štěstí. 3.) Thx za titule ,,num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ * (12.02.2015)

Příjemné a na zamyšlenou, ale podobně laděný byl i Walter Mitty a ten sedl teda ještě o dost více. Ale rozhodně pohodá záležitost.. skoro si to zasloužilo více prostoru pro tu "sluníčkovou" náladu a atmosféru cestování po Indii a okolí.Ono jak se to pak snažilo spíše zabřednout do té psychologie a uvědomování si... tak to ztrácelo dech. (10.03.2016)

Plné klišé a cukrkandlových hlášek typu "Máme povinnost být šťastní." Nevím, jestli se film snaží parazitovat na Walteru Mittym, ale rozhodně to tak vypadalo a ještě k tomu docela nepovedeně. Scénář je navíc dost nelogický. A přiznejme si, kdo by chtěl něco mít s člověkem typu Clary, která se chová, jak prototyp největší kravky a to i přesto, že ji hraje Rosamund Pike. Dvě hvězdy dávám za Simona Pega a za nápadité animované prostřihy. (27.07.2015)

Když budu film brát jako takovou zfilmovanou sluníčkovou příručku psychologie, tak vyjde líp, protože jako skutečný a jaksi realističtější příběh to nefunguje. Máme tu jednotlivé položky, které je třeba vyslovit, pojmenovat a definovat, inu vyrobíme všelijaké místy za vlasy přitažené oslí můstky a položky pospojujeme, přičemž každou doprovodíme nějakou zásadní moudrostí napsanou do deníčku i rovnou bezostyšně na filmová políčka. Prostě taková poměrně velice vydařená prezentace přednášky o štěstí pro otupělé konformisty, kteří se mají v tom svém blahobytném rutinním matrixu výborně, ale ke štěstí jim chybí...neštěstí. Výborný Pegg, je to opravdu Pan herec, také další casting se povedl, grafické doplňky vyprávění také, soundtrack jakbysmet, a co si budeme vyprávět - i nám se hodí občas si ty banální a otřepané poučky zopakovat, abychom zjistili, jak moc nebo méně jsme se od vlastního štěstí vzdálili nebo jestli se k němu blížíme:) A pamatujte: vyhýbat se neštěstí, není cesta ke štěstí:))))---Jo a chtěla bych přidat ještě jednu poučku: štěstí si každý nosíme v sobě jako stav bytí a je jenom na nás, kdy ho v sobě "otevřeme". A nemusíme kvůli tomu udělat ani jeden krok z domu:))) (19.08.2016)